Zpoplatnění vedení účtu klienta zařízením typu Domova

7. února 2019

Domov zdravotně postižených má zavedeny pro své klienty účty (v.s. rodné číslo klienta) spravované zařízením, mimo bankovní sféru. Z „výpisu bankovních depozit“ veřejný opatrovník zjistil, že si zařízení účtuje poplatek nazvaný „poplatek za vedení BÚ“.

 

Zařízení tvrdí, že se nejedná o depozitní účet. Opatrovanec má svůj osobní účet vedený u bankovního ústavu, ze kterého opatrovník převedl na účet zařízení finanční prostředky na úhradu zájezdu. Může zařízení požadovat poplatek za vedení takového účtu?

ODPOVĚĎ

Dobrý den,

technicky záleží na tom, jaké má opatrovanec schopnosti a jaké má opatrovník zmocnění.

Pokud má opatrovník spravovat opatrovanci finance, pak peníze mají být na účtu opatrovance a opatrovník má být disponentem. S penězi nakládá opatrovník. V těchto případech se ale často nechává disponibilní částka na účtu nebo na pokladně zařízení, aby opatrovník "neběhal" do zařízení pro desetikorunové nákupy.

Takováto spolupráce má být ale předmětem dohody mezi zařízením a opatrovníkem, neboť toto není služba pro bezmocnost klienta, ale pro bezmocnost (nebo neochotu, či jen praktičnost) opatrovníka. Zpoplatnění a výše takovéhoto zpoplatnění má pak být součástí této dohody. Tedy zařízení požadovat může (lidsky) co chce, ale je otázkou, na co opatrovník přistoupí, co mu přijde přínosné a únosné.

Připomínám, že sociální služba je soukromoprávní instituce, se kterous e opatrovník může a nemusí dohodnout. Sociální služba není nařizovač, úředník, soudce a ani samozvaný pán.

Pokud ale je opatrovanec třeba oprávněn nakládat s 500 Kč měsíčně, pak tyto prostředky také může mít u sebe a pak by měl mít na pokoji trezor a v něm prostředky, nebo by měl mít možnost nakládat s účtem (např. pomocí bankovní karty) i třeba při zajištění doprovodu k bankomatu. V tomto případě není závislý na péči služby při nakládání s penězi a nemá proč mít peníze na účtu služby. Pokud by takovou činnost využíval (buď to dělá dobrovolně, případně protože mu to opatrovník sjednal), pak jde o tzv. činnost fakultativní a má být službě placena (co uživatel akutně nepotřebuje, není základní službou, ale je to nadstandard). Výše úhrady je ale sporná - služba nemá vytvářet zisk a nemá suplovat dostupné služby. Má požadovat jen částku, která pokrývá její náklady (měla by být pečlivá kalkulace nákladů na účet, např. poplatky, měly by být odečteny úroky, měl by být přičten plat/mzda účetní, která činnost zajišťuje atd.). Poskytováním účtu ale služba supluje bankovní ústav, takže odporuje zákonu o bankovnictví.

Praxe bývá taková, že služba za uložení neúčtuje částky, protože preferuje, aby klienti měli disponibilní zůstatky u nich a platily se doplatky na léky, výlety, pochutiny. Služba pak složitěji klienta neobléká, nedoprovází k bankomatu, nečeká až on si vybere... v zásadě svojí pomocí, že to vše zařídí pracovnice domova, trošku přepečovávají klienta (znesvéprávňují ho více, než ve skutečnosti je), aby si ušetřili čas a práci.

Často služby nepreferují trezory, aby se ve službě nekradlo a klienti si peníze neztrácely.

Vyšší sumy pak služby dávají opatrovníkům, nebo uživatelům pomáhají založit jejich účet.

Z hlediska standardů sociální služby je totiž jednodušší obhájit , že klient potřebuje tuto pomoc (tedy je to základní činnost), než že ji klient nepotřebuje a sociální služba supluje bankovní ústav (což je veřejně dostupná služba a nemělo by k suplování dojít).

Proto se jeví vhodnější, částku za účet neúčtovat.

Některé služby ale částky účtují především proto, že chtějí kompetentní osoby přinutit, aby si prostředky spravovaly samy (např. když služba spravuje prostředky za opatrovníka)

Tedy - pokud se Vám zdá účtování divné, jednejte, vyjednávejte, upravujte smlouvu - služba je institucí, která nerozkazuje (viz co jsem psala výše).

Mgr. Radka Pešlová