Změna opatrovníka, syn místo dcery

22. června 2018

Maminka má od roku 2014 diagnostikovanou Alzheimerovu nemoc, nyní s III. stupněm závislosti s pokročilým stádiem demence. Od října 2017 je v ústavu se zvláštním režimem. V březnu 2018 prodělala těžký zápal plic a od té doby je ležící, netečná, téměř nekomunikuje, střídavě je v nemocnici.

Od smrti otce v roce 2009 jsem zařizoval vše, související s osobou maminky a jejího bytu, protože ona nevěděla, jak postupovat (spravování financí, zasílání důchodu na účet, převod smluv – elektřina, telefon, inkaso, pojistky nemovitosti atd. na její jméno). Od roku 2014 začala mít problémy s nakládáním s penězi. Proto mi zřídila přístup na internetové bankovnictví jejího účtu, abych jí mohl vybírat peníze na denní potřebu a postupem času i nakupovat základní potraviny a léky. Zařídil jsem jí odborné vyšetření na neurologii, kam jsem jí jednou za 3 měsíce vozil na vyšetření. Běžnou lékařskou péči jsem rovněž zajišťoval doprovodem do ordinace, vyzvedáváním léků a dohledem na jejich užívání. Od roku 2016 jsem jí 4 x týdně doprovázel a vyzvedával v denním stacionáři pro seniory v místě bydliště. Postupem času jsem dohlížel i na její oblékání a stravování. V roce 2016 jsem rovněž zařídil příspěvek na péči, který byl využíván na platbu za pobyt ve stacionáři.

Má sestra z uvedených činností zajišťovala velmi málo. Přesto sestra podala návrh na omezení svéprávnosti maminky a její opatrovnictví v únoru 2018 bez mého vědomí a bez dohody se mnou, s návrhem na ustanovení své osoby, jako opatrovníka. O jejím návrhu jsem se dozvěděl nyní až po 4 měsících a po upozornění ústavu. Nevím, jestli vše proběhlo se souhlasem maminky, ona však není už delší dobu schopná samostatně jednat. S omezením svéprávnosti, s ohledem na stav maminky, souhlasím. Nesouhlasím však s ustanovením opatrovníka v osobě sestry. Řízení probíhá zatím bez dalších úkonů.

Mohu v době probíhajícího řízení podat návrh na zastavení řízení o opatrovnictví nebo podat svůj návrh na opatrovnictví, s uvedením důvodů, proč bych byl vhodnější opatrovník? Co vše musím pro to udělat? Na základě seznámení se s povinnostmi opatrovníka mohu konstatovat, že veškeré základní potřeby maminky zajišťuje v současné době ústav. V tom případě by se jednalo o správu majetku maminky.

ODPOVĚĎ:

S opatrovnictvím se to má tak...

Opatrovnictví je institut ochrany osoby, která už není schopná samostatně jednat. Součástí opatrovnictví může soud deklarovat i rozsah toho, co opatrovanec sám opravdu nezvládá – tomu se říká omezení svéprávnosti.

Tedy nelze omezit někoho v něčem, pokud danou věc sám zvládá. Př. manžel nedává manželce celou výplatu. Doma je nepohoda a manželce chybí na nájem. Ale manžel má hlavu v pořádku a peníze raději propije. Tedy – ví, co dělá, i když nezodpovědně. Není důvod, aby manžel byl omezen ve svéprávnosti, i když by toto násilí na něm možná ovlivnilo spokojenost manželky (tady je řešením výživné, exekuce, rozvod).

Naopak pokud by manžel byl naprosto neschopen se rozhodovat, chodil mu domů důchod a on vůbec nechápal, co je nájem, kolik má důchod, pak by soud konstatoval, že je manžel omezen v otázkách finančních, ustanovil by opatrovníka – nejspíš manželku a manželka by pak čistě/legálně vše zařizovala za něj (převzala důchod, zaplatila jeho podíl nájmu, zaplatila mu nákup atd.). Protože jde ale o rozhodování za druhou osobu, tak nad tím musí být kontrola. Běžně by si člověk zkontroloval, co manželka dělá a mohl by se ozvat, ale pokud už manžel nerozumí, tak nic nezkontroluje a tím se tedy snadno může stát „figurkou“ v rukou manželky. Proto je tu nastavena kontrola soudem.

Protože je zde státní zájem na ochraně slabších, tak když se jednou podá na soud návrh, tak sice lze vzít zpět, ale pokud byl návrh dobře napsán, vzbudil u soudu pocit oprávněnosti – tedy soud vnímá, že někdo slabý potřebuje chránit, tak může v řízení pokračovat i bez návrhu.

Doporučuji tedy spíše soudu podat svůj návrh na opatrovníka pro maminku. Soud řízení nejspíš spojí a měl by Vás k řízení přizvat. V konečném důsledku to ale není o dosavadních zásluhách, ale o dojmu soudce a doporučení pracovníků ze sociálního odboru na obci. Vliv na určení opatrovníka má také minulost opatrovníka (zda je/není v exekuci/insolvenci, zda byl trestně stíhaný, zda sám nemá problémy se sebou).

Pokud u sestry nejsou nalezeny právní vady pro její opatrovnictví, pak není důvod, proč by opatrovníka dělat nemohla. O svém podání vedoucí k ochraně maminky se bohužel také radit nemusela. Cílem není (nemělo by být) mamince ublížit, ale mít možnost ji právně zastupovat a vyřizovat její záležitosti (legálně).

Pokud by sestra byla opatrovníkem, můžete požádat o zřízení opatrovnické rady (více viz zde: http://www.reformaopatrovnictvi.cz/opatrovnictvi/opatrovnicka-rada/), kde byste mohl být i sám členem (pro nedostatek jiných zájemců) a situaci maminky legálně monitorovat a na větších rozhodnutích byste se podílel (opatrovník může některé věci činit jen se souhlasem opatrovnické rady[1])

Píšete, že nevíte, zda maminka s návrhem souhlasila. Zpravidla bývají návrhy podávány v době, kdy právě osoba (ve Vašem případě maminka) není schopna samostatně jednat. Nezřídka by osoby tomuto i odporovaly, protože již mají narušenu soudnost. Proto se v řízení často vyžaduje (hned v úvodu) lékařská zpráva, která uvádí opodstatněnost a při omezení se zadává znalecký medicínský posudek.

Píšete, že v rámci povinností opatrovníka nejvíce zajišťuje sociální služba, ve které nyní maminka je. Ano, takto to někdy bývá, ale maminka má se službou uzavřenou smlouvu, což je v přímém rozporu, aby opatrovnictví zastávala služba (navíc je to zakázáno zákonem). Pokud se maminka již nebrání (ani špatnému zacházení), pak by se služba mohla stát „samozvaným pánem“. Není tedy opatrovník a nemůže samostatně za maminku určovat (třeba, které léky kdy bude brát, jestli musí jídlo dojíst, či nikoliv, zda a kdy půjde na procházku, jestli se jí koupí čokoláda nebo jablko atd.). Toto vše si má rozhodovat maminka sama a služba naplňuje to, že mamince pomůže (např. doveze ji k obědu, přidrží talíř apod. – jen vykonává přání maminky). Pokud ale maminka už nerozhoduje, není to služba, která určuje, co je pro ni nejlepší. Služba je neobjektivní, a pokud hájí něčí zájmy, tak v první řadě své, i když s ohledem na klienty. Např. pokud by běžně maminka chtěla na vycházku ráno a večer, tak by si řekla a se službou by licitovala, jak často to bude. Ale když to bude rozhodovat služba, tak když nebude mít dost personálu, tak mamince určí, že ji vezmou ven jen 1x za dva dny. Rozhoduje služba podle sebe. Ano, maminka bude zaopatřená, ale bude s ní manipulováno a bude za ní rozhodovat někdo, kdo jí ale spíš má do jisté míry jen „sloužit“. Vím, že jsou lepší a horší služby, ale i nejlepší služba je pořád smluvním partnerem maminky a i nad ní musí být kontrola.

Od toho tu pak je opatrovník, aby se podíval do individuálního plánování, koukal po čistotě zařízení, po úsměvu na tváři maminky, sledoval, jak se maminka zlepšuje nebo zhoršuje a uvažoval, zda to není psychickým stresem ve službě. Prostě jako byste kontroloval školu svého dítěte, zda učitelé Vašemu dítěti neubližují. I když je dítě ve škole, tak učitel také není ten samozvaný pán, co vše za dítě rozhodne.

Doufám, že jsem Vám trošku vyjasnila situaci a stav maminky a jejího potenciálního opatrovníka.

Doufám, že Vaše rozbroje se sestrou nakonec nebudou mít dopad na kvalitu péče o maminku.

Mgr. Radka Pešlová

 

[1] § 480 zák. č. 89/2012 Sb.

(1) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o

  1. a) změně bydliště opatrovance,
  2. b) umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení v případě, kdy to zdravotní stav opatrovance zjevně nevyžaduje, nebo
  3. c) zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků.

(2) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o

  1. a) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
  2. b) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, nebo
  3. c) přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených v písmenu a) nebo b),

ledaže se k takovým rozhodnutím vyžaduje i souhlas soudu.

(3) Je-li to v zájmu opatrovance, může se opatrovnická rada usnést, jaká další rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu; taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru přiměřenou okolnostem.