Neposkytnutí pomoci na přání opatrovance i opatrovníka

2. listopadu 2018

Pracovnice z domova pro seniory mají v péči nemocnou seniorku s demencí, opatrovníkem je stanoven syn. Paní odmítá jíst, domov by ji rád poslal do nemocnice k zavedení PEGu (hadičky přes stěnu žaludku k výživě), paní je schopna si říci a odmítá, opatrovník i celá rodina také odmítají, chtějí babičku nechat v klidu dožít v domově. Sociální pracovnice se bojí, aby je v budoucnu někdo nemohl žalovat za zanedbání péče, když poslechnou opatrovníka i nemocné a nechají ji zemřít - může se to stát, resp. kdyby se to stalo, jak se mají chovat? Případně pokud si to nechají od opatrovníka dát písemně, jsou nějak chráněni?

ODPOVĚĎ:

Dobrý den,

každý má právo odmítat léčbu či prodloužení svého života. Akorát u lidí s omezenou svéprávností, opatrovnictvím, duševní poruchou apod. je to trošku složitější.

Předně, pokud je paní omezena ve svéprávnosti, soud nějak vymezil, v čem její omezení spočívá. Přesto ji ale ani jakékoliv omezení nezbavuje možnosti odmítat léčbu.

Stejně tak soud stanovil opatrovníkovi, v čem má nějaké práva a povinnosti a o čem může rozhodovat. Ani tak ale zásadně nemůže proti vůli opatrovance nařídit určitý způsob léčby.

Je-li opatrovník a opatrovanec za jedno, pak jsou to oni dva, kteří mají právo veta.

Potom je tedy nutné takovou zásadní věc, jakou je odmítání péče, mít zapsanou (stvrzenou).

Doporučuji zápis od paní i opatrovníka a v tomto případě bych doporučovala s ověřením podpisu u opatrovníka a u paní formou notářského zápisu.

Nicméně, případný přivolaný lékař může poskytnout život zachraňující úkon, i když se pacient nijak nevyjadřuje, není schopen komunikace a dání souhlasu.

Jako zařízení, i jako soukromá osoba pracující v zařízení je každý povinen poskytnout druhému pomoc. Neposkytnutí pomoci je dle § 150 zák. č. 40/2009 Sb. trestným činem[1]. Proto bych doporučovala, trpí-li uživatelka/opatrovankyně nedostatkem schopnosti pozřít stravu, aby zařízení kontaktovalo lékaře (nejlépe rychlou lékařskou službu), jako formu poskytnutí pomoci, a po příjezdu sdělilo, že paní ani opatrovník sondu nechtějí. Ale že jste povinni poskytovat pomoc, a necháváte tedy na lékaři, zda jde již o záchranu života, kdy lékař musí konat.

Nemůžete regulérně nechat paní na přání opatrovníka zemřít hladem. A to dokonce ani, pokud to vypadá, že paní také nechce, pokud lze (vzhledem k demenci) dovozovat, že ví, co se kolem ní děje.

Přesto je třeba její právo respektovat, a proto jen čekáte, až se stav zhoršuje a voláte lékaře k pomoci. Pak je odpovědnost na lékaři, pokud paní projevuje nesouhlas, tak lékař to zapíše, odjede bez toho, aby ji pomohl (proti její vůli také nesmí konat). Ale zařízení splnilo povinnost poskytnout pomoc, má zápis od opatrovníka a od paní samotné.

Větší jistotu získat zařízení nemůže.

Mgr. Radka Pešlová

 

[1] § 150 trestního zákona

Neposkytnutí pomoci

                (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

                (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.