Doplňující dotaz: Nemůže jít o reakci na léky?

31. srpna 2018

Moc děkuji za reakci na příspěvek. Můj bratranec (30let) měl před 3lety lety vážnou autonehodu. Nedávali mu zprvu šanci na přežití. Při operaci mu propíchli ještě navíc plici, špatně zoperovali rameno a celkově ho zanedbali. Stará se o něho hlavně teta. Z nemocnice se vracel z dekubity, ale dala ho vždy dohromady, každé tři hodiny polohuje, krmí ho přes PEG. Troufám si říct, že ani zdravý člověk nemá takovou stravu jako on. Bohužel na našem okrese nemá nikdo zkušenosti s takovým případem, ani pečovatelky a bohužel ani doktoři, proto vám píšu. Nejspíš ztratil polykací reflex, takže se těmi hleny dusí, když se nakupí. Co bylinek jsme nazkoušeli, ale nic... Bohužel poškození mozku po autonehodě je příliš velké, aby byl jako dřív, ale ty hleny... Prášky má, kapky, sirupy a nic, napadla mne reakce na léky, ale bere léky jen na epilepsii.

 

ODPOVĚĎ

Děkuji za upřesnění případu Vašeho bratrance. Je to mladý člověk, o to více samozřejmě dopadá jeho postižení na všechny kolem něho. Naprosto s Vámi souhlasím v tom, že doma má tu nejlepší péči. Minimálně z té ošetřovatelské stránky. A to hlavně z toho důvodu, že tuto péči poskytují lidé, kteří jsou bratranci nejbližší. Především jeho maminka, tj. Vaše teta. Před paní hluboce smekám, neboť vyrovnat se s tak těžkým postižením svého mladého syna pro ni musí být mimořádně náročné. Proto část této odpovědi bude směřována k ní. Především by paní měla myslet na to, že ani její vlastní síly nejsou nevyčerpatelné. Syndrom vyhoření se nejčastěji vyskytuje právě v profesích, kde se pracuje s lidmi. A pečující, tím spíš jsou-li rodina nemocného, zaujímají čelní místo ve skupině ohrožených tímto syndromem. Dochází k postupné ztrátě chuti něco dělat, k vymizení motivace se starat o nemocného, v extrému až ke ztrátě životní energie a celkově k síle žít. To už je ale potřeba zásah odborníka, který poradí, jak se pomalinku vrátit zpět. Vy jako rodina byste především měli co nejvíce Vaší tetě nabízet střídání v péči o bratrance a tím paní nechat volný čas na sebe.

A přímo k problému s hleny. Vše, co jsem Vám chtěla navrhnout, popisujete jako již vyzkoušené. Zdá se mi, že nyní stagnujete v řešení problému, neboť vidíte, že nic nefunguje. Nabízí se tedy otázka, zda je něco, co má sílu překonat neurologické postižení mozku bratrance. Ten zásah byl při autohavárii asi natolik rozsáhlý, že  z toho co píšete, se mi problém s hleny nejeví jen jako problém plic, ale mnohem hlubšího neurologického rázu. Proto zřejmě selhává veškerá snaha pomoci v odhlenění. Myslím, že to není jen o neochotě lékařů problém řešit. Spíš se nabízí otázka, zda vůbec jde řešit a vyřešit.

Vyzkoušeli jste prášky, kapky, sirupy, masáže, balónky, rotoped, tj. změnu polohy velmi výraznou. To vše by mělo vést k úlevě, ale nevede. Pokud jde ale o silné poškození mozku, pravděpodobně není v silách nikoho tento stav radikálně změnit. Proto vám bohužel nemohu nabídnout radu, která by problém s hleny bratrance vyřešila. Snad jen více konzultací s dalšími neurology z jiné nemocnice. Máte samozřejmě právo vyžádat si názor jiného lékaře.

je každopádně obdivuhodné, že držíte  vysoký ošetřovatelský standard, který jste v péči o pána nastavili. Především proto, že je to mladý muž a jak jste sama napsala, v nemocnici mu zprvu dávali minimální šanci na přežití. A vidíte, tři  roky bojuje se svým osudem. Proto tento boj není prohraný a na vás, nejbližších bratrance, je ho stále podporovat a pomáhat nejen jemu, ale i sobě navzájem, dále bojovat.

S pozdravem

Leona Zemanová



 

Chci pomoci pečujícím