Vždycky jsem si přál rozloučit se s tátou doma. Teď je už 14 dní v nemocnici na ventilátoru v umělém spánku. Nejhorší je tom ta bezmoc a vědomí, že tátu nemůžeme ani navštívit, podržet za ruku, pohladit, zmírnit jeho strach. Nemůžeme prostě vůbec nic. A já nevím, jestli se ještě aspoň jednou uvidíme…
Je poctivé si přiznat, že koronavirus pod kontrolou nemáme. Víme o něm málo a neumíme předvídat, jak se bude chovat ani kdy zaútočí s novou nečekanou silou.
A nemít věci pod kontrolou je pro člověka strašné. Proto chceme plány, proto chceme aspoň nějakou míru jistoty, že to můžeme zvládnout. Chceme naději, že člověk dokáže zastavit a porazit toho zákeřného nepřítele.
Ale dá se na to dívat ještě trochu jinak.
Když si mám vybrat mezi životem a smrtí, vždy volím život. Když si mám vybrat mezi bezmocí a nadějí, vždy volím naději. Není to jen stav mysli, je to i rozhodnutí.
Ta naděje je totiž jinde. Není v plánech ani v opatřeních – přestože obojí je samozřejmě potřebné a nutné. Ale ta naděje, ta je v nás v lidech. V naší schopnosti nevzdávat se, bojovat do poslední vteřiny a do posledního dechu. Udělat vše možné i nemožné pro to, abychom to zvládli a překonali těžkou hodinu.
Když jsem za tátou ještě mohl chodit do nemocnice, viděl jsem tam desítky zdravotníků – lékařů, sestřiček, kteří sice padali na ústa vyčerpáním, ale zároveň jim oči svítily nadějí. A znám to i ze sociálních služeb, kde pracuji. I tam v tuto chvíli stovky pečovatelek, dobrovolníků a dalších profesích pracují na plný výkon. A mají naději a my máme tu naději v nich. Můžeme jim taky hodně pomoct, když uděláme vše proto, abychom jim nepřidávali víc práce. Když uděláme vše proto, abychom chránili sebe i druhé.
Naději dáváme jeden druhému tím, co děláme a jak myslíme na potřeby druhých. Každý z nás může něco udělat. Jako dobrovolník, jako ten, kdo někomu dojde nakoupit, usměje se na pokladní a poděkuje a řekne to úplně obyčejné „Jste úžasní. Moc si vážím všeho, co pro nás teď děláte.“
Myslete na ostatní a udělejte pro ně v této temné hodině cokoliv malého, opravdu cokoliv – co je potěší a dá jim naději. Ta naděje je v nás, ve vás.
Držte se.
Ivo