Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Tenkrát u nás v nemocnici

12. června 2019

Dopis čtenáře, který uvádíme, je dalším příspěvkem k diskusi, která v našich novinách Pečuj doma probíhá téměř permanentně – je to diskuse o právech pacientů, kteří se setkali s nedostatečnou péči, nebo dokonce s jednáním ponižujícím jejich lidskou důstojnost. Ale je to také povídání o možnosti i odvaze pacienta diskutovat s personálem, či vedením nemocnice, a také o tom, jak se dobrat nápravy. O nelehké cestě k cíli…

 

„Chtěl bych se podělit se čtenáři Pečuj doma o několik zkušeností z pobytu v jedné nemocnici. Manželka má vlastnický byt v malém moravském městě. Tak se stalo, že mě zde před několika měsíci chytly problémy: zastavilo se močení. Manželka se mnou jela autobusem do Brna, zde mi na urologii Žlutého kopce nasadili jako okamžité řešení vývod moči do sáčků. Vrátili jsme se odpoledne do jejího bytu. Ale doma mě chytil další záchvat. Manželka volala 155, byla poučena, že odtud patříme do bývalého okresního města. Přijela sanitka a dovezla mě večer na příjem pacientů zdejší nemocnice. Čekal jsem čtyři hodiny, než mě o půlnoci nějakým způsobem ošetřili, asi zavodnili a uložili na lůžko. Na nic z toho si nepamatuji. Až po probuzení ráno. Byl jsem pokálený. Sestra přišla a udělala to tak, aby nebylo nic vidět. Zíral jsem na to v úžasu. Potřeboval jsem se umýt v koupelně a lehnout do čistého. Kdepak, nikdo se mi více nevěnoval. Během dne jsem vyslovil žádost o propuštění, že se raději přemístím do Brna, kam patřím podle trvalého bydliště. Opakoval jsem svou žádost večer. Podotýkám, že bylo velmi pracné někoho získat pro rozhovor. Sestry byly nevlídné, nevšímaly si mne, nebo mě okřikly. Konečně jsem mohl s někým promluvit. „To byste musel podepsat revers!“ Souhlasil jsem, ale nic dál se nedělo. V zoufalství jsem navrhl zavolat policistu a sepsat protokol o propuštění. Sestra odběhla. Najednou do místnosti vběhli dva silní zdravotníci, popadli mě a vlekli k posteli. Tam mě přivázali, nemohl jsem se hnout. Kolem postele byly dvě ohrady. Zůstal jsem tak spoutaný do rána. Jako nějaký kriminálník. Zůstal jsem v rezignaci a čekal, co se bude dít. Trpěl jsem akutně zažívací poruchou, nikoliv průjmem, jak ho běžně člověk občas zažije, ale prostě uvolněný konečník, snad v důsledku poškozených nervů v místě, jímž stále pronikaly tekuté fekálie do speciálního oblečení pro tento účel. Pamatuji si, že ráno přišly sestry, vyměnily horní ušpiněné textilie, aby opět nic nebylo vidět. A to bylo vše. Žádná výměna všeho znečištěného, odvázání a výzva „jděte do koupelny se osprchovat“. A nic se nedělo ani během dne a k výměně nepřišly ani večer! Ráno jsem se probudil, celé dlaně umazané od zaschlé fekálie, rovněž madla umazaná… Když ráno přišly, umyly mi ruce a to nejhorší, vyměnily zase jen něco. Poslední dva dny ve fekáliích mně způsobily mučivé bolesti v konečníku. Svíjel jsem se v bolestech, jednu ruku uvázanou k ohradě postele. Ještě že za mnou přišla manželka, koupila potřebné papírové kalhotky s plenou a sama mně vše vyměnila. Dostal jsem se i někdy později z postele, ve sprše jsem byl jen jednou! Ale více mám v paměti postel obehnanou z obou stran ohradou a levou ruku přivázanou. V takovém zařízení připadá čas nekonečný. Slyšel jsem zprostředkovaně, že jsem musel být prý fixován kvůli tendenci vytrhávat zařízení. Účelová lež! Nebyl jsem nikdy agresivní ani slovně, nic jsem neohrožoval, nevytrhával. Píšu o tom, protože vím, že v Pečuj doma se tématem kurtování zabýváte, a snad by se dalo poradit, co v takové situaci dělat, protože takové jednání asi nebude ojedinělé.“

 

Jméno čtenáře a další podrobnosti neuvádíme, ale máme kontakt v redakci… Obrátili jsme se na naši právní poradkyni Mgr. Radku Pešlovou, co by poradila v podobných situacích. Jak to, že pacient nemůže zavolat policii? Copak ztrácí příchodem do nemocnice část svéprávnosti? Nevede k tomuto jednání nemocnice to, že při nástupu podepíše pacient souhlas se vším možným i nemožným? Jak je možné, že ho proti jeho vůli mohou kurtovat, když požádá o policii? Co bychom mohli poradit v podobných situacích?

 

Odpověď Mgr. Radky Pešlové

 

„Tohle se vůbec nečte dobře… Sama jsem byla mimořádně svědkem „péče“ v mé rodině. Jak jsem klidná, tak jsem řvala a dožadovala se vedoucí staniční, ředitele… V té době jsme se s naším blízkým v duchu loučili. Chování personálu bylo slušně řečeno bez zájmu, bez schopnosti porozumět a bez snahy něco řešit. Chování k ostatním pacientům, v nepřítomnosti jejich blízkých, bylo ještě otřesnější. Je to cca čtyři roky a náš blízký se z nemocničního pobytu vzpamatoval, ale tehdy jsme opravdu zasahovali změnou místa pobytu.

Přesto ale nebylo co prokazovat – to jednání se nedalo natočit, medikace byla jakoby v pořádku… Bylo zvláštní, jak formálně by se asi tolik vytknout nedalo, ale samotný přístup a neochota byl destruktivní.

 

V tomto případě (a jim obdobných) bych doporučovala obrátit se s trestním oznámením na Policii ČR pro omezení osobní svobody. Lékaři mohou svobodu omezit jen se souhlasem pacienta, anebo pro život zachraňující úkon (např. narkóza) a vše ostatní jen se souhlasem soudu a nikdy proti vůli pacienta. Policie má různé vyšetřovací metody a nevhodné postupy je schopna odhalit, i když chybí důkazy.

Pokud by to nebylo příliš hrozné, doporučila bych v takovém případě vyšetření konečníku a zprávu o jeho „zanedbání“ a to přidala ke svému tvrzení.

Podala bych stížnost na personál k řediteli nemocnice, po uplynutí 30denní lhůty ještě na Krajský úřad a na Lékařskou komoru.

Škoda, že manželka nepořídila v době hospitalizace nějaké fotografie – byl by k tomu nějaký důkaz. Na důkazy je v takových případech třeba vždycky myslet. 

Myslím, že někde jsou pacienti tak nějak něco jako věci na obtíž a pomáhá jen opravdu tvrdá obrana ze strany příbuzných. A je-li tomu tak, jak v dopise naznačeno, je to nelidské zacházení a je třeba ho prokázat a je třeba potrestat viníky pro výstrahu ostatním.

 

Mohu k tomu uvést, že takovéto otřesné praktiky jsou sice stále výjimečné, ale jsou mi známé (a to bohužel i z osobní zkušenosti). Upozorňuju ale, že zdravotnictví je tak trochu uzavřený svět, kterému policie ani jiní moc nerozumí. Pokud se to odehraje v malé nemocnici, jako v tomto případě, tak možná policista z okresního města bude mít v nemocnici manželku a snaha něco vyšetřit bude nízká… Doporučovala bych stížnost vždy podat přes státní krajské zastupitelství, aby to místní policie nemohla tak rychle smést ze stolu…

(red)

Zdroj: Tištěné noviny Pečuj doma