Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Lesní mysl v lese, ale i v parku

6. června 2019

Martina Holcová je lektorka a spolupracovnice Pečuj doma a učí pečující odpočívat finskou metodou Lesní mysli, která zahrnuje trénink mysli ve stylu sebedotazování a soustředění na chvilky tady a teď, které provádí v lese nebo v přírodě. A protože Martina je bytost zvídavá a aktivní, není divu, že se vypravila do Finska, aby se v Lesní mysli přivzdělala a načerpala nových poznatků a zkušeností.

 „Zúčastnila jsem se Prvních mezinárodních dnů lesní terapie. Byli tam lidé prakticky z celého světa. Sešli jsme se na jihu Finska, v kraji lesů a jezer. Organizátoři nás pozvali do nádherně zrekonstruovaného domu, původně školy, který současní majitelé převezli ze tři sta kilometrů vzdáleného místa. Setkání trvalo týden a hlavní část byla věnovaná metodám lesní terapie, tedy léčbě lesem, ekoterapii a souvisejícím tématům, třeba i jedlým bylinám…“

Zřejmě v různých částech světa pojímali metody různě…

„Je to tak. Vybavuji si dosti podrobně třeba příspěvek Iwao Uehary z Tokijské univerzity. Vím, že  to, co nazývají teď lesní terapií  byla původně „lesní lázeň“. Až s výzkumy přírody na dopad na naše zdraví, jak fyzické, tak duševní, se název proměnil v to, čemu dnes Japonci říkají lesní terapie. Pan Uehara se svými kolegy se rozhodli vyčistit les v blízkosti jedné nemocnice. A začali do něj chodit s různými skupinami. V případě zneužívaných dětí a jejich rodin třeba používali při pobytu v lese pravidlo „Ticho a mír beze slov“. Tedy nic nerozebírali, nic problematického neotevírali. Pan Uehara se snaží zavést i do školství lesní terapii. „V Japonsku hodně učitelů trpí depresemi. Důvodem není ani tak vyučování jako vztahy mezi kolegy.“

Lesní terapie, jak už jste jednou psala do Pečuj doma, je zaváděna do zdravotnictví… Hovořilo se i o těchto příkladech?

„Ve finském městě Sipoo s dvaceti tisíci obyvateli se podařilo lesní terapii zařadit do zdravotnického systému. Anders Mickos, ředitel tamního zdravotnicko sociálního zařízení, mluvil na setkání o tom, že lesní terapie může být prospěšná i při léčbě obezity, diabetu, astmatu, depresí, chronických bolestech se zády i v jiných případech. A je využívána i v paliativní léčbě, jako její doplněk. Taky Švédka Petra Wetterhom mluvila o tom, jak se snaží zavést ve Švédsku do zdravotnictví lesní terapii, a to především do oblasti duševního zdraví. Terapie, kterou praktikuje ona a její tým, trvá šest týdnů a klienti či pacienti tráví v lese minimálně dvě hodiny týdně.“

Vím, že když vedete pro naše pečující ve městech Lesní mysl, není často poblíž les, tak musíte vzít za vděk parkem. Co tam, kde nejsou lesy?

„Ano, samozřejmě. Jsou dokonce země, kde lesy nejsou vůbec žádné. Třeba Singapurka Jap Jou – Min mluvila o tom, že u nich má park pro lidi stejný význam a i efekt jako v Evropě les. Je to městská příroda a metody se dají realizovat i v zahradách, které tam jsou početné. Podobný efekt jako les mají na člověka ale také vodní plochy, řeky, rybníky... Takže když není poblíž žádný strom, třeba je alespoň řeka.

Který příspěvek vám přišel nejzajímavější?

„Bylo toho víc, ale vybavuje se mi povídání Inda Nitina Dase. V indické tradici existuje sedm univerzálních způsobů, jak najít v životě smysl, který jsme – a v našem případě jedno z jakých důvodů – ztratili. Jedním z nich je intenzivní kontakt s přírodou. V Indii také lidé dnes nechodí do lesa a Nitin Das by chtěl, aby se tam vrátili. Začal tam chodit nejprve s kamarády. Ale po prvotním nadšení už neměli chuť se do lesa vracet. Šikovný Ind začal přicházet s nápady, které cestu do lesa obohatí - ukryl po lese třeba hudebníky, a když ti, co s ním šli, některého objevili, tak ten jim zahrál. A protože se to osvědčilo, tak totéž pak dělal pro rodiče s dětmi. Jen muzikanty nahradil vypravěči. Současné generace si v Indii neuvědomovaly, co všechno může příroda člověku dát a tak začal natáčet i taková propagační videa s názvem Od lesa Tobě.“

Začínáte po návratu z Finska používat termín lesní terapie ne už lesní mysl.

„Ne, tak to nevnímám. Jsem vzdělaná v metodě Lesní mysl a lesní terapii vnímám jako něco trochu jiného, i když najdu několik průsečíků, tedy toho, co mají společného. Ve světě už se v nově se rodícím oboru Lesní terapie hledají definice, vyjasňují se pojmy.“

Co bylo pro vás nové a co jste si odnesla pro svoji práci konkrétního?

„Především jsem si uvědomila, jak jsem ráda za ty naše lesy, že jsou veřejné, v takové míře přístupné. Ne soukromé, jako v řadě zemí. A máme tedy možnost se v nich svobodně pohybovat. A potvrdilo se mi, že to funguje a nabyla jsem nové energie i víry, že stojí za to dál Lesní mysl u nás rozvíjet. Je to další dobrý důvod, proč jít do lesa. A těch není nikdy dost.“

Tak vám děkujeme za informace a budeme se na vás těšit při našich dalších akcích.

(red)