Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Je laická domácí péče jen český sen?

11. ledna 2019

Před nějakým časem nás zaujal dopis, který poslal předseda Správní rady Cesty domů MUDr. Zdeněk Kalvach zaměstnancům této organizace. V čase, kdy přibývá různých paliativních a bohužel i rádoby paliativních aktérů, jako hub po dešti, Zdeněk Kalvach napsal, že zapojením paliativních činností do úhradového systému jich zřejmě dále přibude skokovým způsobem. A že se (i sám sebe) ptá, jestli je tomu třeba čelit. A případně, jak tomu čelit.

Zaujalo nás to velmi. Už proto, že skokem přibývá i organizací v oblasti domácí péče. Přibývá jich s tím, jak se objevují dotační programy pro pečující. A proto i Pečuj doma se nachází po skoro patnáctileté existenci v situaci ne nepodobné situaci Cesty domů. Například se stává, že někteří noví aktéři domácí péče získají finance, aniž se stihli zamyslet, co chtějí pečujícím vlastně přinést, a tak si klidně přivlastní název a osvědčenou osnovu kurzů Pečuj doma. Takže i my si nutně klademe otázku, jestli má cenu se proti tomu ozývat a jak se dá tomu případně i čelit.

A další podobnost

Ale ona je tu ještě jedna podobnost. A ta souvisí s otázkou, jestli mají paliativní péče a domácí laické pečování budoucnost. Dalo by se říci, že dnes zažívají v České republice boom… Avšak jak dlouho potrvá?

Paliativní péče zajišťuje určitou kvalitu života až do konce. Pomáhá od utrpení a bolesti. A mnohými je chápána rovněž, „jako hráz proti eutanázii“. Ovšem třeba v Holandsku se právě tohle moc nepotvrdilo. Tam každý plnoletý, pokud má pocit naplněnosti života, může požádat o ukončení života, a důsledkem je, že paliativní medicínu již téměř nepraktikují. My bychom měli počítat s tím, že pokusů, jako učinil senátor Zlatuška, bude u nás přibývat. A že dřív či později se entuziastům eutanázie její uzákonění i v České republice podaří… Neskončíme nakonec jako v Holandsku? Anebo třeba jako v Belgii, kde poté, co uznali aktivní eutanázii, rovněž s paliativní medicínou v podstatě skončili

Chceme na Západ, ale…

A stejně tak se můžeme ptát, jestli má budoucnost domácí rodinné pečování. I když tady je důvod samozřejmě jiný. Ale nedopadne to s pečováním také úplně jinak, než si společnost dnes představuje? Zažíváme nepochybně údobí rozmachu domácí péče – u nás vzniká celá pečovatelská generace. Péče po česku začíná být podle některých sociologů dokonce mezinárodním fenoménem… Ale v západní Evropě rodiny moc nepečují! Pečuje se akorát v zemích bývalé Jugoslávie, Řecku, Rusku, Gruzii, spíše tedy na východě a tam, kde se praktikuje pravoslavné náboženství. A ne v té části Evropy, do které tak moc chceme patřit, jak v tomto čísle potvrzuje i Ladislava Chateau v článku na straně 4.

A musíme počítat i s tím, že ženy, které převážně pečují, budou pracovat déle. To je podstatný faktor. A připočtěme k tomu také skutečnost, že se vytrácí solidarita mezi generacemi. Dnešní společnost nemá již snahu udělat svět lidsky přívětivější, ty doby jsou pryč. A nějak těžko si představit i mladé generace s rozvolněnými rodinnými vazbami, soustředěné do virtuální reality a zaměřené na sebe, jak opouštějí svůj svět a investují čas a energii do pečování o své rodiče a prarodiče. Není tedy domácí rodinné pečování vlastně jen český sen? Není pouze otázkou času, kdy to v České republice bude stejné, jako na Západě? Duch doby jasně velí, že všichni musí hlavně vydělávat, aby mohli konzumovat a moc se nezdržovat s těmi, co už nestačí…

P.S.: Co vy o tom ostatně soudíte? Napište nám pár řádek… Vaše pohledy nás zajímají.

(red)

Zdroj: Noviny Pečuj doma