Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Co celý život zlobí a motivuje Annu Šabatovou

11. června 2019

Oblast sociální péče prožívá v poslední době řadu změn. Nesporně pozitivní je, že rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí má letos více peněz na dávky důchodového a nemocenského pojištění i na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zásadním rozhodnutím je zvýšení příspěvků na péči – od 1. dubna 2019 se zvyšuje pro osoby s nejtěžším postižením o šest tisíc korun na 19 200 Kč měsíčně,  od 1. července pro dospělé postižené ve třetím stupni o 4 000 na 12 800 Kč, pro děti na 13 900 Kč, kterážto změna se týká zhruba 130 tis. osob, z toho 48 tis. plně závislých na celodenní péči. Zvýšení se dotkne i ostatních stupňů postižení.

Institut Veřejného ochránce práv byl v České republice zřízen zákonem 349/1999 Sb. V následujícím roce byl na návrh prezidenta a Senátu zvolen prvním veřejným ochránce práv, neboli ombudsmanem, JUDr. Otakar Motejl. Město Brno pro jeho sídlo uvolnilo objekt postavený na konci 70. let pro Okresní výbor KSČ Brno-venkov. Po nezbytné přestavbě zde ombudsman sídlí od roku 2001.

Zvolení Otakara Motejla ombudsmanem bylo šťastné, jeho autorita dodala institutu váhu. Otakar Motejl setrval ve funkci deset let, následující tři roky jej vedl Pavel Varvařovský a od února 2014 je veřejnou ochránkyní práv Anna Šabatová.

Dodejme ještě, že institut ombudsmana vznikl ve Švédsku, už na počátku 18. století jej zřídil populární král Gustav Adolf, ombudsman měl dohlížet na správné chování úředníků. A tento úkol má dodnes. Český ombudsman prověřuje postup a rozhodování státní správy a některých dalších institucí, upozorňuje na jejich omyly a protiprávní jednání, ale i na jejich nečinnost. Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a není ani odvolacím orgánem. Může pouze doporučovat změnu postupu či rozhodování, pokud zjistí, že konkrétní instituce jednala v rozporu s právními předpisy, demokratickými principy nebo dobrými mravy. Ombudsman také nemůže vstupovat do soudních sporů, ale může podávat Ústavnímu soudu návrhy na zrušení nařízení nebo vyhlášek (nikoli zákonů). Může také Poslanecké sněmovně předkládat doporučení na změnu právních předpisů, pokud zjistí, že problémy, s nimiž se na něj lidé obracejí, pramení z nedostatků v právní úpravě.

Kromě šetření podnětů směřujících proti orgánům státní správy, navštěvuje ombudsman místa, kde se mohou nacházet lidé omezení na svobodě (např. věznice, detenční zařízení, ústavy sociální péče, léčebny dlouhodobě nemocných atd.). Touto činností přispívá k prevenci špatného zacházení a k formulování standardů péče. Zabývá se také ochranou před diskriminací a od roku 2018 je rovněž monitorovacím orgánem pro práva lidí se zdravotním postižením.

Ze závěrečných zpráv instituce možno vyčíst, že příliv stížností a podnětů se ustálil na přibližně 8 000 stížností za rok. Jejich skladba se příliš nemění. Nejčastěji lidé hledají u ombudsmana pomoc s problémy v oblasti sociálního zabezpečení, zejména důchodů a příspěvků na péči. Dohromady tvoří ročně kolem jednoho a půl tisíce podnětů. Druhou nejpočetnější oblastí je stavebnictví a územní rozvoj, kterého se týká ročně přes šest set podnětů. Je zajímavé, že další oblastí, ze které dlouhodobě přichází nejvíc stížností, je vězeňství a policie.

O své činnosti vydává ombudsman tiskové zprávy a hodně informací lze najít na webových stránkách úřadu. Nicméně vše se z nich vyčíst nedá, a tak jsme současnou veřejnou ochránkyni práv požádali o rozhovor.

ROZHOVOR

Zdá se nám, že v oblasti sociální je ještě dosti hluchých míst, která by bylo třeba objasnit a dát jim pevné mantinely, na rozdíl třeba od zdravotnictví. V nemocnicích například může pacient na kvalitu zdravotní péče podat stížnost u vedení nemocnice (některé nemocnice mají i vlastního ombudsmana), případně u zřizovatele nemocnice, ale u poskytovatelů sociálních služeb – především u těch, které přijímají klienty na základě dohody, a které nabízejí i zdravotní péči, není komu si na její kvalitu stěžovat. Na tuto skutečnost jste, paní ochránkyně, upozorňovala poslaneckou sněmovnu už v roce 2017. Zdá se, že váš podnět nebyl zatím vyslyšen. Jaká je naděje na změnu?

Je to tak, na zdravotní péči si mohou stěžovat pacienti tzv. registrovaných poskytovatelů zdravotních služeb. Typicky jde o nemocnice. Klienti sociálních služeb ale takovou možnost nemají, i když i jim je v zařízeních zdravotní péče poskytována. Na základě našeho doporučení vláda přislíbila zpracovat návrh širší novely zákona o zdravotních službách v tom smyslu, že by poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociální péče bylo vázáno na oprávnění udělené registrujícím orgánem. Pro realizaci však vláda zatím nestanovila bližší časový rámec a chce tuto záležitost nejprve konzultovat s odbornou veřejností.

A co je na tom ke konzultování? Je třicet let po Listopadu…

Myslím, že jde o to celou záležitost nejprve probrat s Asociací poskytovatelů sociálních služeb, která tato zařízení zastupuje.

Tento i řada dalších vašich podnětů se opírá o rozsáhlé šetření, které jste provedli v roce 2017 v ústavech sociální péče. Můžeme shrnout vaše poznatky a uvést další doporučení?

Posledních několik let se intenzivně věnujeme situaci seniorů žijících v zařízeních. Postupně jsme provedli sérii návštěv v domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, a také jsme se zaměřili na zařízení poskytující sociální služby bez oprávnění. V každém typu zařízení jsem se setkala se situacemi, které odporují právu člověka na důstojnost, na soukromí, nebo jinému lidskému právu. Obecným problémem je nedostatek personálu. Ten je většinou podhodnocen a přetížen. Důsledkem je pak např. zbytečné a nadměrné omezování pohybu klientů, nerespektování jejich soukromí, nedostatek individuální práce s klienty apod.

Děkujeme za souhrnnou charakteristiku. O přetíženosti a nedostatku personálu se ví léta.  Koho je to chyba? Vždyť nežijeme v nějakém mimořádném stavu…

Náš tým, který kontroly prováděl, konstatoval, že zejména v LDN vše probíhá jako na běžícím pásu. Péče ztrácí lidskou dimenzi především proto, že chybí personál. Adresovali jsme ministerstvu doporučení zajistit více personálu, a to samozřejmě systémovými opatřeními. Co tím mám na mysli? Stručně řečeno: v době nízké nezaměstnanosti není kde brát nový personál – nabízejí se místa lépe placená.  A v době kdy se daří hůře – nejsou zas peníze, vlády šetří.  Ale i v době, kdy jsou lidé evidovaní na úřadech práce, málokterý z nich sáhne po práci ve zdravotnictví nebo sociálních službách, protože to je činnost náročná nejen na lidské, ale i jisté odborné vlastnosti, či znalosti. Motivem by mohlo být finanční ohodnocení.

Zdržme se ještě u problému kurtování, především v LDN. Naše noviny o tom vícekrát psaly. I když jsme posílali kritické texty zákonodárcům, nikdo se jimi nezabýval, a pokud víme, tak ani celou dobu od Listopadu 1989 nepadl z jejich strany žádný návrh, jak situaci řešit.

Netýká se to jen LDN a nejde jen o kurtování. Jsem přesvědčena, že klienti v sociálních službách jsou velmi zranitelní a je třeba je chránit. Mohou být vystaveni jednání zasahujícímu do jejich soukromí, bezpečí a integrity, či jinak ponižujícímu zacházení. Toto jednání nemusí dosahovat intenzity trestného činu, přesto může jít o závažný zásah do důstojnosti. Je povinností státu taková jednání postihovat a zabraňovat jim. Doporučila jsem proto Poslanecké sněmovně přijmout změnu zákona, aby byl zásah do důstojnosti při poskytování sociálních služeb postihován jako přestupek i s možností sankce zákazu činnosti. Vláda se s mým doporučením ztotožnila a přislíbila začlenit v letošním roce takový přestupek do zákona o sociálních službách.

A je to na dobré cestě?

Paní ministryně Maláčová i pan ministr Vojtěch tomuto návrhu jsou nakloněni. Ale samozřejmě, některý zákon může spadnout pod stůl z různých důvodů, může se změnit vláda, ministr, důvody teoreticky mohou být různé. Je třeba tuto snahu nevzdat. My jsme se třeba nedávno zabývali pěti případy, podali jsme pět trestních oznámení, ale všechna byla odložena. Trestní právo není cesta, policii tyto věci nepřijdou natolik závažné, aby byly trestně stíhány. Nám je víceméně jedno, jaká sankce bude uplatněna, ale takové jednání nemůže nadále procházet. 

V této souvislosti jsme zaznamenali i vaše úvahy o supervizi – nehodláte navrhnout, aby se supervize, tedy setkávání, školení a výměna zkušeností v přátelském a podnětném ovzduší, stalo nedílnou součástí výchovy a výcviku vedoucích pracovníků i personálu ve sféře sociální práce? Na Slovensku mají již supervizi ukotvenou v zákoně o sociálních službách, konkrétně, v Zákoně o sociálně-právní ochraně dětí č. 305/2005 a v Zákoně o sociálních službách č. 448/2008…

V České republice ale v sociálních službách supervize zavedena je! Je uvedena v příloze k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách = standardy kvality v sociálních službách. V souvislosti s profesním rozvojem zaměstnanců se zde ukládá, že poskytovatel sociálních služeb zajišťuje podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami, kterým je poskytována sociální služba. Běžně se setkáváme s tím, že pracovníci pod supervizí pracují. Samozřejmě záleží, jak je supervize pojata a jaký je postoj pracovníků k ní. Ale v pomáhajících profesích jde o nutný základ pro kvalitní a dlouhodobou práci. Ve zdravotních službách supervize není předepsaná, ale doporučujeme její zavedení. Uvádíme to i ve zprávě z návštěv léčeben pro dlouhodobě nemocné, kde doporučujeme ministerstvu zdravotnictví, aby zdravotnickým a jiným odborným pracovníkům léčeben dlouhodobé péče zajistilo supervizi – podporu prostřednictvím nezávislého kvalifikovaného odborníka.

Naše noviny se věnují především domácí péči a s tím souvisejícím problémům. Jedním z nich je stále nepřiměřeně dlouhé posuzování zdravotního stavu v řízeních o příspěvku na péči a dávkách pro osoby se zdravotním postižením. Například v odvolacím řízení posouzení zdravotního stavu běžně přesahuje půl roku. Pro osoby se zdravotním postižením to může být i doba fatální. Domníváte se, že je naděje na nápravu?

Nedodržování lhůt při posuzování zdravotního stavu posudkovými lékaři v řízeních o příspěvku na péči je dlouhodobý problém. Zejména u odvolání jsou lhůty výrazně překračovány a není neobvyklé, že se na výsledek odvolacího řízení čeká déle než rok. Z pohledu lidí, kteří potřebují péči druhé osoby a o příspěvek žádají, jde o problém vyžadující bezodkladné řešení. Ministerstvo si je toho vědomo, ale vzhledem k nedostatku posudkových lékařů a množství žádostí o posudek není v jeho silách lhůty zkrátit. Určité zlepšení může přinést vyjmutí posudkových lékařů ze služebního zákona, takže bude možné k posuzování zdravotního stavu využívat například i starší lékaře. A zvažují se i další změny systému.

A co v tuto chvíli?

V tuto chvíli se musí lidé domáhat rozhodnutí. Například tím, že budou při průtazích u odvolání žádat ministryni o opatření proti nečinnosti. Rovněž mohou žádat ministerstvo o přiměřené finanční zadostiučinění za nesprávný úřední postup.

Zdá se, že péče a její poskytování se v poslední době stalo i byznysem. Vyrojila se řada jednotlivců, organizací i institucí hotelového typu, kteří nabízejí celodenní péči, včetně zdravotních služeb – některé se přitom zaštiťují jen živnostenským oprávněním, ale většina přitom žádá o příspěvky od ministerstva práce a sociálních věcí, kraje, města, obce i sponzorů…a přitom vyžadují od klientů nemalé částky. Může v této, zdá se trochu nepřehledné situaci, pomoci váš úřad?

Tohle ombudsman nevyřeší. Jde o problém nedostatečné nabídky legálních sociálních služeb, z čehož pak mohou těžit různí podnikatelé. Neznamená to, že všichni poskytují nekvalitní služby, ale systém sociálních služeb má pravidla, standardy kvality a zákonný rámec, jehož cílem je chránit seniory a lidi se zdravotním postižením před špatným zacházením. Na existenci nelegálních zařízení jsme před několika lety upozornili a postupně se podařilo přimět krajské úřady, aby důsledněji dohlížely na „podezřelou“ činnost zaměřenou na seniory nebo lidi s postižením. Stejně důležité ale je plánování – kraje by měly soustavně mapovat potřebu sociálních služeb, a to i do budoucna, a podle toho služby vytvářet a zajišťovat.

Paní ombudsmanko, přejdeme na závěr ještě k Vám osobně. Víme, že i Vy jste pečující. Můžeme se zeptat na to, jak péči zvládáte?

Tak já si díky svému platu můžu dovolit odbornou pomoc. Ale i tak pečuji asi čtyři hodiny denně a jde v podstatě o to, jak si dokážu u práce odpočinout od pečování a u pečování naopak od práce. A musím říct, že ne vždy se mi to daří a spánku je někdy málo.

Vy působíte jako člověk, který bytostně nesnáší nespravedlnost. Je to dobré pro ombudsmana, nebo je lepší, když ho ta otázka tak moc nesouží a uchovává si především nadhled? A nebyl ten ombudsman s nadhledem Otakar Motejl?

Takhle jednoznačně se otázka nedá postavit. Otakar Motejl nepochybně vyzařoval velký klid a měl nadhled, ale také se dokázal pěkně naštvat a za výsledkem tvrdě jít. Takže určitě potřebujete mít nadhled i odstup. Vědět, že nejste jediný, ale jen jeden z aktérů té „hry“, a že systémy, se kterými se setkáváte, jsou zaběhané a často i rigidní a vy ne vždy uspějete. Bez nadhledu by se tady člověk asi zbláznil! Takže ano, odstup i nadhled, ale naproti tomu i empatie a citlivost v konkrétních případech. Ale jistěže, právě u mne je to nespravedlnost, která mi celý život dodává energii a tlačí mě i motivuje.

Vyžaduje povolání ombudsmana odvahu?

Odvahu? Tak to nevím. Ale chápu, že je to můj úkol, a že tak postupovat musím. Mám třeba na krku už několik let žalobu od jednoho zařízení v Letinech. No, není to nic příjemného, ale já se nemusím naštěstí bát, že mne někdo odvolá.

Děkujeme tedy za rozhovor a dovolte, abychom Vám věnovali několik čísel našich novin, kde, jak věříme, najdete podporu pro vaši cennou práci.

Ladislav Vencálek

Antonín Hošťálek

tištěné noviny Pečuj doma