Pečuj doma

Příhlášení uživatele

Sledujte nás i na Facebooku!

Bezplatná poradenská linka

Pečuj doma: 

800 915 915

Noviny Pečuj doma

Přečtěte si
Noviny Pečuj doma.

Pokyny pro začínající pečovatele

Z hodnocení kurzů:

„...Struktura, program, vedení, náročnost, vybavení, erudice lektorů, splňovaly veškeré atributy pro akci, jež měla neoddiskutovatelný přínos pro všechny účastníky. Atmosféra, ve které kurz probíhal, měla velmi blízko k setkání přátel. Vaše počínání mi dává smysl a věřím, že se najde příležitost setkat se při realizaci dalších akcí.“

Téma: Práva pacientů

28. 11. 2017

Záznam besedy na ČRO dvojce o právech pacientů.  

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka: Dozpíval Pavel Bobek, já vám přeji hezké dopoledne, posloucháte Dvojku a začíná naše pravidelná Poradna. Dnes budeme řešit práva pacientů. Práva pacientů při ošetření, na jaké informace máme právo, jakých informací se třeba můžeme vzdát, kdo může získávat informace o našem zdravotním stavu. Tak nejenom na toto se zeptám našeho dnešního hosta, kterým je Lucie Široká z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a také advokátka specializující se na medicínské právo. Lucie, dobrý den.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Dobrý den.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Existuje nějaká listina oficiální dokument, kde jsou zanesena práva pacientů?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Určitě existuje. Jak na tom poli mezinárodním, tak na tom poli národním s tím, že kdyby posluchači chtěli být aktivní a dlouhé zimní večery si zpříjemnit četbou právních předpisů, tak bych doporučila zejména zákon o zdravotních službách, což je vnitrostátní norma, která je psaná relativně přehledně hezky česky, někdy až nečekaně podrobně. A obsahuje v podstatě kodex práv pacientů, neboli takový seznam práv, které pacient má při poskytování zdravotních služeb. Jinak těch dokumentů, která zaručují práva pacientů, je celá řada. My jsme ratifikovali úmluvu o lidských právech a biomedicíně, což je takový odrazový můstek v tom lidsko-právním pojetí, poskytování zdravotních služeb. Ale pokud bych měla něco doporučit ke čtení, tak určitě zákon o zdravotních službách.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
No, večery se prodlužují, máte pravdu.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Je to tak.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Takže máme dost času na to, abychom si všechno prostudovali, nicméně dnes určitě zmíníme ta nejdůležitější práva pacientů. Zeptám se ještě na různá zdravotnická zařízení, mají třeba i ony povinnost někde třeba na internetových stránkách pověsit v uvozovkách práva pacientů, abychom se mohli orientovat?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Ta explicitní povinnost není, ale všechna zdravotnická zařízení, respektive všichni poskytovatelé zdravotních služeb ve svých zdravotnických zařízeních určitý kodex práv pacientů nebo listinu práv pacientů vyvěšují jak na internetu, tak i na jednotlivých odděleních. Pokud jde o nějaký souhrn pro pacienty, nějaký edukační nebo edukativní balíček, tak to je standard, který v těch našich nemocnicích je zcela běžně k vidění. V tomto asi problém není. Spíš jde o, spíš vidím problém v tom, že ti pacienti vlastně o tom neví nebo je to asi nenapadne koukat na nástěnku oddělení, když už je to napadne, tak nevím, jestli je neodradí prostě ten sešit a ta velikost.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Možná i ty formulace někdy jsou složitější.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Ty formulace vychází z toho, to je pravda, to je pravda, ten právní jazyk není vždycky úplně srozumitelný, nicméně ty formulace dneska už vychází z toho zákona o zdravotních službách, a tam si troufnu říct, že jestli je některá norma psaná relativně srozumitelným jazykem, tak je to tahle ta norma. Takže tam se toho až tak nebojím.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
No, proto vás tady dnes také, Lucie, máme, abyste nám jednotlivá práva podrobně a lidsky vysvětlila. Ale ještě se zeptám, já jsem na začátku říkala, že v podstatě hned po narození se stáváme pacientem, je to pravda z toho právního hlediska?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Je to absolutní pravda. Vlastně tím narozením jako takovým získává člověk právní subjektivitu, to znamená má práva a povinnosti a v těch jednotlivých vztazích a vztah lékař a pacient, respektive poskytovatel zdravotních služeb a pacient je typický právní vztah. To znamená přesně jak vy říkáte.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Pokud bychom měli vyjmenovat základní práva, o kterých bychom rozhodně měli vědět předtím než jdeme k lékaři, tak jaká by to byla, Lucie?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Tak ta základní práva, samozřejmě každý pacient má právo na takzvanou péči lege artis, to znamená právo na to, aby ta péče byla odborně správně poskytovaná, aby byla na náležité odborní úrovni v souladu s veškerými medicínskými standardy, to je to základní právo, kterému odpovídá povinnost poskytovatelů zdravotních služeb dodržovat tyto medicínské standardy a poskytovat tu zdravotní péči lege artis. Tím, že ten pacient není jenom pasivní příjemce péče v tom dnešní nazírání na poskytování zdravotních služeb, ale měl by být aktivním účastníkem, tak s tím souvisí právo na informace, o kterém asi budeme hovořit podrobněji. A potom je tam celá řada dalších práv, právo na duchovní péči, právo na návštěvy, právo na přítomnost osoby blízké při poskytování zdravotních služeb, právo na to v podstatě určit osobu, která má být informovaná i zdravotním stavu a zároveň může rozhodnout o péči v případě, že já nejsem v tom stavu, abych o té péči mohla rozhodnout. Takže těch práv je opravdu jako celá řada. Které je to nejdůležitější si troufnu říct, je právě to právo na tu péči takzvaně lege artis, tedy právo na péči na náležité odborné úrovni.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Naše posluchačka se teď ve svém příběhu zeptá na něco trošku jiného, v podstatě řeší stravu v nemocnicích.

posluchačka:
Před dvěma týdny jsem se vrátila z nemocnice. Byla jsem na operaci nohy. Vše dopadlo v pořádku, ale problém nastal, když mi přinesli jídlo. Snažím se jíst zdravě, a tak vynechávám lepek. Poprosila jsem tedy o bezlepkovou stravu, ale to mi nebylo umožněno, protože na ni nemám alergii. Rozhodla jsem se, že nechci žádnou nemocniční stravu a že si nechám přinést vlastní. To se ale také lékařům nelíbilo. Opravdu nemám právi na to jíst, co uznám za vhodné?

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Ptáme se Lucie Široké, advokátky specializující se na medicínské právo, jak je to s jídlem v nemocnicích?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
No, tak s tím jídlem je to obecně složitá věc. Je pravda, že celou řadu pacientů pobuřuje ta skladba toho nemocničního stravování. Je to dáno mnoha faktory. Tady asi jako není úplně prostor to rozvádět, nicméně pakliže opravdu tam není nějaká intolerance nebo dieta, tak tam vlastně není medicínská indikace k té konkrétní dietě, to znamená neodpovídá to tomu postupu, jak říkám lege artis, odborně správnému postupu doporučení nějaké konkrétní stravy. Nicméně nevidím problém v tom, aby si pacientka, pakliže má ten zájem zajistit si stravu sama, tak aby jí toto bylo odpíráno. Tam moc jakoby ten právní důvod toho odmítání ze strany poskytovatele ...

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Řeší nemocnice hygienické důvody, transport nebo toho jídla do nemocnice?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
To určitě ano, tohle to všechno se dá vyřešit nějakým prohlášením, kterým si ta pacientka v podstatě tu odpovědnost za tu stravu přenese de facto na sebe. U těch ortopedických výkonů skutečně ty diety nebývají až tak zvykem, takže myslím tím ty speciální diety, takže tam opravdu nevidím problém v tom, aby ta nemocnice nevyhověla pacientčinu přání a v tomto směru ji nevyšla vstříc.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Takže trvat na tom a když tak podepsat nějaký dokument, že přejímám odpovědnost sama na sebe.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Přesně tak, dohodnout se s tou nemocnicí. V celé řadě zdravotnických zařízení je dokonce zvykem, že pakliže ten pacient není spokojen s nemocničním stravováním, vstoupí do jednání s rodinou, která zajišťuje nějakou stravu, která tomu pacientovi třeba lépe chutná, což je typický příklad seniorů, kteří mají standardně problémy s příjmem potravy, vybírají si, nemají nějaké své oblíbené pokrmy a pak ta rodina jim zajišťuje to jídlo v takové skladbě, aby skutečně jedli, aby tam nějaký příjem byl.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Naším dnešním hostem v Poradně je Lucie Široká, advokátka specializující se na medicínské právo. Povídáme si o právech pacientů a samozřejmě u tématu zůstaneme i po písničce, a to už bude možnost se nás ptát také po telefonu na číslech 221552424 nebo 2525 a nebo nám své dotazy posílat. Kam? To už se ptám Adama Kebrta.

Adam KEBRT, redaktor:
Pěkný den všem posluchačům. I dnes je vám k dispozici e-mailová adresa dopoledne@rozhlas.cz, dotazy můžete také psát prostřednictvím webového formuláře, který najdete na internetových stránkách Dvojky a nebo nám napište na facebooku.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Jaká jsou práva pacientů, tak o tom si povídáme dnes v Poradně na Dvojce, a to s Lucií Širokou z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Budeme odpovídat i na vaše dotazy, telefonní čísla 221552424 nebo 2525. Dobrý den.

osoba:
Dobrý den, tady je posluchačka z Hradecka. Jsem seniorka, které je 71 let. Jsem hospitalizována téměř každý rok na rehabilitačním oddělení v Hradci Králové, znám rehabilitační oddělení v pražském Motole. Prosím vás pěkně, strava v nemocnicích je poměrně vyvážená a lékaři nejlépe vědí, co pacient potřebuje. Co se týče bezlepkové stravy té dámy, ta by si měla přečíst, že bezlepková strava není dobrá pro zdravého člověka, že zvyšuje riziko diabetu druhého stupně. Takže si myslím, že pokud není zrovna zpovykaná tak, že se může najíst.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
No, my dnes řešíme spíše, jestli má tato dáma právo na to, aby mohla jíst jiným způsobem, který ona považuje za vhodný. Máte nějaký dotaz na Lucii Širokou?

osoba:
Dotaz nemám jen tuto připomínku, že si myslím, že to je zcela zbytečné. Na shledanou.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Děkujeme za váš názor, mějte se hezky, na slyšenou. Práva pacientů, jestli skutečně máme možnost se jich domáhat i třeba právě ohledně stravy, pokud nám chutná něco jiného, jestli ta možnost tady zkrátka je a můžeme si z právního hlediska přinést do nemocnice svou vlastní stravu, tak i o tom si dnes povídáme v dnešní Poradně, ale samozřejmě řešíme i další práva pacientů. Zmínili jsme práva na informace, to je určitě to, co bychom měli dnes s Lucií Širokou probrat. Tak na co máme jako pacienti právo v tomto ohledu?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Tak předně pacient má právo na to být informován sám o svém zdravotním stavu, o povaze toho onemocnění, o jeho příčině, o navrženém individuálním léčebném postupu, o jeho alternativách, o jeho rizicích, následcích, jaká omezení ho následně čekají toho pacienta, pakliže podstoupí nějaký výkon a podobně. Tohle to všechno by mělo být součástí základní poučovací povinnosti ze strany poskytovatele zdravotních služeb, respektive potom toho příslušného ošetřujících zdravotnického pracovníka, a to je v podstatě i to, co je dneska tou běžnou náplní toho formuláře, který dostáváme třeba před operačním výkonem k podpisu, aby byla zajištěná garantovaná ta povinnost toho seznámení se s těmi základními informacemi, které tu léčbu doprovázejí. Nicméně ten formulář by samozřejmě neměl nahrazovat nějaký dialog s lékařem, který by vždycky měl proběhnout. Každý pacient má právi na to, aby byl srozumitelně informován, má právo na to klást dotazy a tyto by měly být zase srozumitelně zodpovězeny.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Je nějaká situace, kdy lékař může zvolit variantu, že informace pacientovi nesdělí, ten zdravotní stav?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
No, to jste úplně uhodila hřebíček na paličku, to je teďko relativně palčivá věc v českém zdravotnictví. Je to institut takzvané bílé lži, říká se tomu terapeutické privilegium a v podstatě je to zamlčení nepříznivé prognózy nebo diagnózy pacientovi. Obecně by samozřejmě nemělo docházet k tomu, že pacientovi bude tajena diagnóza nebo prognóza, každý pacient má právo na to být informován o veškerých informacích, které se váží k jeho zdravotnímu stavu, taková je ta základní zásada. Nicméně praxe na těch odděleních vypadá tak, že leckdy třeba příbuzní si nepřejí, aby babička nebo dědeček byli informováni o tom, že mají nějaké závažné onkologické onemocnění a domluví se de facto s lékařem o tom, že na tom, že ten informační tok se jakoby vyhne tomu pacientovi. Jakkoli se může z lidského hlediska pochopitelné tohle jednání těch příbuzných, tak to právo na to odpovídá celkem striktně a říká, že v podstatě takováhle praxe možná není. Je možné to udělat v případě, že tomu pacientovi hrozí nějaké riziko třeba, že trpí nějakým psychiatrickým onemocněním, které by mohlo zrecidovat nebo nějakým způsobem progradovat do nějaké závažnější formy v případě, že by se takovouto informaci dozvěděl. Nicméně jinou cestu ...

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Nebo, že by pacient odmítl nějaký léčebný postup s ohledem na tu informaci.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
No, na to má právo, jo, to znamená tam nemůžeme bránit v té informaci, když vím, že ten navazující léčebný postup odmítne. Právo odmítnout tu péči je v podstatě jedno z těch práv, které tomu pacientovi svědčí, takže to nemůže být ta cesta.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Telefonický dotaz, dobrý den. Ano, slyšíme se, můžete se ptát.

osoba:
Haló, můžu? Dobře. Já jsem chtěla vás jenom informovat, já jsem sama lékařka a byla jsem opakovaně teda hospitalizovaná s úrazama a různě, ale můžu si postěžovat u vás na kvalitu stravy v plzeňské nemocnici, hlavně ve vojenské bejvalé, protože tam jsou jídla, to je šílený. To je prostě jako když sedíte ...

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Takže i vy z lékařského hlediska jste měla pocit, že ta strava nesplňuje to, co by měla pacientovi nabídnout.

osoba:
No, samozřejmě, že ne, samozřejmě, že ne, a ještě k tomu se nedával příbor, a když jsme se zeptali jako jestli mají příbor: "To musíte ulamovat chleba a takhle si to s tím vylizovat." No, já jsem řekla: "Heleďte, my nejsme zvířátka žádný domácí." No, byla konfliktní situace prostě.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Čili další zkušenost vlastně se stravou v nemocnicích. Moc vám děkujeme ...

osoba:
Strašná strava, strašná strava.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
... za váš názor a za váš příběh. Mějte se pěkně, ať se vám daří. Je to, Lucie, z vaší praxe třeba velice časté téma nebo jedno z nejčastějších témat, když řešíte práva pacientů právě právo na kvalitní stravu, tady subjektivní pohled pacienta samozřejmě velice často.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Ne, tak obecně je třeba přiznat, že prostě ta nemocniční strava má své limity tak to tak prostě je. Je to určitě problém, je to určitě problém, který se nevyhýbá žádnému regionu v České republice, nicméně není to ta věc, kterou třeba my řešíme, spíš ty problémy medicínsko-právní se točí kolem právě kvality té péče jako takové, těch zdravotních služeb, které jsou pacientům poskytovány, ne už tolik, ne tolik jsou řekněme palčivými problémy právě problém související se stravou nebo tyhle ty jiné doprovodné jevy.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Lucie Široká, Lucie Široká, advokátka, náš dnešní host v Poradně, řešíme práva pacientů, budeme se tomu věnovat i za pár okamžiků, jenom opakuji telefonní čísla 221552424, 2525.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Na co máme právo jako pacienti třeba při lékařském zákroku nebo při hospitalizaci, tak o tom si dnes povídáme s naším hostem v Poradně, Lucií Širokou, advokátkou specializující se na medicínské právo. Chodí nám vaše dotazy také na e-mail, ty sleduje Adam Kebrt.

Adam KEBRT, redaktor:
A píše nám paní posluchačka Alena: "Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, jestli má lékař právo odmítnout, ukázat mi, respektive dát výsledky laboratorních testů moči. On mi odmítl, ale když jsem se k nim dostala jinou cestou, zjistila jsem, že nebyly v pořádku, i když mi tvrdil, že ano."

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Lucie, co tomu říkáte jako odborník?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Tak každý pacient má právo nahlédnout do své zdravotnické dokumentace, to je jedno z těch řekněme úplně zásadních práv. Já mám jako pacient právo nahlédnout do své zdravotnické dokumentace, mohu si okopírovat kteroukoli část chci nebo i celou zdravotnickou dokumentaci. Mohu si dělat výpisy, to je prostě jedno z těch průvodních práv právě, které mám a v podstatě podporují i to, že nejsem jenom ten pasivní subjekt, ten pasivní jakoby objekt a příjemce péče, ale naopak bych se měla aktivně na té péči nějakým způsobem podílet. Takže je to taková nějaká moje zpětná kontrola v podstatě poskytování zdravotních služeb nebo i třeba jenom naplnění touhy shromažďovat si údaje o své osobě. Ta motivace, která mě k tomu vede, v podstatě není vůbec rozhodující.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Pokud se mi v nemocnici stane to, co naší posluchačce, že mi lékař odmítne poskytnout mou dokumentaci, co mohu dělat v takové situaci?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
No, tak předně je třeba informovat nebo trošku poučit toho lékaře nebo toho poskytovatele zdravotních služeb o tom, že tohle to právo je přímo zakotvené v zákoně, kterým jsou přímo vázáni, takže primárně bych se obrátila na ně. Pakliže nebude posluchačka úspěšná, tak bych využila institut stížnosti, to je v podstatě institut, který je zaveden od roku 2012 jako takový stabilní nástroj ochrany a kontroly poskytovatelů zdravotních služeb, kdy se vlastně oficiální cestou mohou obrátit na toho poskytovatele zdravotních služeb.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
To znamená konkrétně třeba na nemocnici, jde byla hospitalizovaná.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Hm, celá řada pacientů volí cestu, že se rovnou obrací na ministerstvo nebo krajský úřad, nicméně i tito činí v souladu se zákonem takový postup, že podstoupí stejně tu stížnost do té první instance té nemocnici, to znamená, i když bych to chtěla hnát takzvaně do vyšším míst, tak si nepomohu, protože stejně se to vrátí prostě do té první, do toho prvního vstupu, to znamená do té nemocnice. Takže touhle tou cestou. Otázkou ale je, do jaké míry má posluchačka čas takovéhle věci šeřit.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Navíc je nemocná.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Navíc je nemocná, protože to vyřízení té stížnosti je lhůta 30 dnů, kterou lze v odůvodněných případech i prodloužit, takže tam je třeba skutečně spíš se dohodnout s tím lékařem nebo si vyžádat druhý názor, takzvaný /nesrozumitelné/ prostě druhý odborný názor, vyhledám si jiného specialistu, ke kterému samozřejmě můžu dojet, může se na něj obrátit, ten mě vyšetří, buď udělá nové vyšetření a nebo si vyžádá právě ty výsledky toho učiněného vyšetření a vlastně takhle já zpětně také mohu dozvědět.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Je to další ze základních práv, řekněme, pacientů na konzultaci s druhým odborníkem.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Přesně tak, ano, to jste popsala úplně přesně, je to vlastně právo na druhý názor, na druhý odborný názor. Je úplně jedno, koho si vyberu jako toho druhého specialistu s tím, že ten první lékař je vždycky povinen poskytnout součinnost tomu mému zvolenému druhému odborníkovi.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Adame, ty si chtěl k tomu něco dodat?

Adam KEBRT, redaktor:
Já jsem chtěl dodat, respektive přetlumočit dotaz posluchače Pavla, ten se ptá, jestli má jako pacient právo na rentgenové snímky, eventuálně snímky z CT či magnetické rezonance?

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Ten postup je úplně stejný, rentgenový snímek i výsledek jiné zobrazovací metody je vždycky součástí zdravotnické dokumentace.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Máme právo na to, aby nám i lékař ale i vysvětlil, protože nerozumíme jako laici často výsledkům, nerozumíme rentgenovému snímku.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Tak to by měl být úplný standard poskytování zdravotních služeb, že ten popis, kterému prostě nerozumí skoro žádný laik, že bude přeložen do té češtiny a přetlumočen konkrétnímu pacientovi.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Hezké dopoledne, kdo se dovolal do naší Poradny na Dvojku? Dobrý den.

osoba:
Dobrý den, já se jmenuji Jana a jsem z Přerova. Chtěla jsem se zeptat, když mi lékař navrhl nějakou léčbu nebo nějaký zákrok a mně to se nezdá, zdá se mi, že by mohla být ještě jiná varianta, třeba méně agresivní nebo něco podobného, jestli má ten lékař povinnost mi navrhnout nějaké jiné řešení?

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Děkujeme za váš dotaz, zdravíme vás, Jano.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Dobrý den. Já bych doporučila, zejména v tomto případě odkázat zase toho poskytovatele zdravotních služeb na zákon, protože každý lékař je povinen informovat toho pacienta i o alternativách toho navrženého individuálního léčebného postupu, to znamená ne vždycky je jenom jedna varianta řešení, vedle operativního způsobu řešení je třeba i nějaký konzervativní způsob řešení toho konkrétního problému nebo ty operace mají třeba různé charakteristiky, více typů a podobně. To znamená ne vždy je jedna jediná varianta. Neříkám, že to tak nemůže být, může se to samozřejmě stát, nicméně pokud ten výkon alternativy má a jsou důvodné v tom konkrétním případě, to znamená jsou vhodné i pro toho konkrétního pacienta, tak ten lékař samozřejmě je povinen o těchto alternativách pacienta informovat.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Telefonický dotaz k nám do vysílání. Dobrý den. Opakuji telefonní čísla, kam můžete zavolat, pokud máte dotazy k dnešnímu tématu práva pacientů 221552424 nebo 2525. Mluvili jsme o právu na informace. Jak jsou do toho zapojeny blízké osoby nebo naši příbuzní, blízké osoby, kdo může dostávat informace o mém zdravotním stavu automaticky řekněme.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Jasně. Ten postup, který předvídá právo, je v podstatě takový, že já jako pacient si mám určit toho, koho oprávním v přístupu k mým údajům, respektive k údajům o zdravotním stavu, to znamená na řekněme první dobrou takzvaně by měl být určen člověk ze strany toho pacienta. Ten pacient standardně, když nastoupí k hospitalizaci za účelem provedení nějakého výkonu, dostane formulář, který se jmenuje Souhlas s hospitalizací a tam je standardně kolonka, kde jsou tyto oprávněné osoby vyjmenované, respektive je možnost je tam vyjmenovat. To je ten standardní postup, který ale předpokládá skutečnost, že ten pacient je v pořádku, pokud jde o jeho rozpoznávací určovací schopnosti, to znamená není v bezvědomí, je zcela orientovaný, je možno s ním komunikovat a tak podobně. Určit on si může úplně kohokoli, to nemusí vůbec být vázáno na nějaké příbuzenské sepětí, já mohu určit klidně zaměstnavatele, pošťáka, takto můžu určit koho chci. Ten problém nastává ale v momentě, kdy třeba přivezou, je přivezen zdravotnickou záchrannou službou účastník dopravní autonehody a ten pacient je v bezvědomí. Pak se po něm shání příbuzní, a tady ten standard té ochrany soukromí klesá, de facto se chrání zájem na získání informací ze strany těch příbuzných. Takže právě v těchto případech, kdy ten pacient není schopen vyslovit ten souhlas nebo určit tu osobu, která může být oprávněná k poskytování informací o zdravotním stavu, tak je oprávněn v tom přístupu, oprávněná v přístupu osoba blízká a má jakoby právo na aktuální informace o zdravotním stavu toho pacienta, to znamená této osobě by neměly být sdělovány určité podrobnosti, když vlastně není ...

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Osoba blízká to je manželka, děti, rodiče.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Je to celá řada, celá řada lidí v tom přímém příbuzenském sepětí, to znamená manžel, partner, rodič, sourozenec, ale je to i celá řada osob, které jsou v poměru rodinném nebo obdobném, pakliže by jedna újmu druhého důvodně pociťovala jako újmu vlastním, to znamená klidně i blízký rodinný přítel.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Čili nemusí to být třeba manžel přímo, ale třeba i druh, partner.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Ne, ne, ne, taková ta situace, kterou známe z těch filmů, že lékař kategoricky řekne: "Ne, nejste manželka," nebo "Ne, nejste matka nebo dcera," tak takto to vůbec nefunguje, je to skutečně jakoby ten institut osoby blízké. Dneska mají zdravotničtí pracovníci v ruce nástroje, o kterém i oni sami moc neví. Je to skutečnost, že mohou v podstatě si vyžádat občanský průkaz v případě pochybností právě od těch třeba návštěv, které se dožadují nějakých informací, a pakliže mají i přesto pochybnosti, protože leckdy na té občance není shoda jména příjmení, abyste poznali, že skutečně se jedná o nějakého příbuzného, tak si mohou vyžádat i čestné prohlášení a tím v podstatě je tam nějaký ten základní mechanismus ochrany toho soukromí pacienta nastavený.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
Poslední dotaz k nám do Poradny bude po telefonu. Dobrý den. Tak telefonický dotaz už nemáme. Děkujeme v tuto chvíli tedy Lucii Široké, advokátce specializující se na medicínské právo, za dnešní zajímavé povídání. Věřím, že se nevidíme naposledy, že se třeba k tomuto tématu ještě jednou v Poradně sejdeme. Mějte se moc pěkně a na slyšenou.

JUDr. Lucie ŠIROKÁ, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; advokátka specializující se na medicínské právo:
Také se mějte hezky, na shledanou.

Tereza ŠNAJDR STÝBLOVÁ, moderátorka:
A loučím se také s Adamem Kebrtem, díky.

Zdroj: ČRO dvojka

 

 

Děkujeme našim partnerům

 

 OPZ

 

  

 

MPSVJihomoravský kraj  Brno

 

 Hartmann

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha