Pečuj doma

Příhlášení uživatele

Sledujte nás i na Facebooku!

Bezplatná poradenská linka

Pečuj doma: 

800 915 915

Noviny Pečuj doma

Přečtěte si
Noviny Pečuj doma.

Pokyny pro začínající pečovatele

Z hodnocení kurzů:

„...Struktura, program, vedení, náročnost, vybavení, erudice lektorů, splňovaly veškeré atributy pro akci, jež měla neoddiskutovatelný přínos pro všechny účastníky. Atmosféra, ve které kurz probíhal, měla velmi blízko k setkání přátel. Vaše počínání mi dává smysl a věřím, že se najde příležitost setkat se při realizaci dalších akcí.“

Všichni jsou dnes klienti

28. 12. 2017

Když jsme řekli nové ředitelce Institutu důstojného stárnutí Diakonie ČCE Olze Mutlové, že bychom s ní udělali rozhovor, optala se: Se mnou? To bych se měla, připravit, že? Ale ani ne, opáčili jsme, to budou běžné otázky. Jenže pak jsme o tom ještě chvíli přemýšleli a shodli se, že takové ty běžné otázky, kdy jeden něco nadhazuje a druhý už dopředu ví, co bude slyšet, jsou vlastně nejhorší… A že z našeho povídání proto uděláme skutečný dialog a že v rozhovoru bude i trocha napětí. No a takhle to dopadlo:

Redakce Pečuj doma: Začneme pro představu čtenáře krátkým výčtem problémů, se kterými se nejvíc potýkají čeští senioři po odchodu z aktivního života. Takže musí řešit problémy existenční, zdravotní, s bydlením a při trendu rozpadajících se rodin jsou na to bohužel často velmi sami. Další problémy vyplývají z toho, že v ČR je nedostatek zdravotních a sociálních služeb pro seniory. Není vybudován systém sociálního bydlení a ani věnována dostatečná pozornost otázkám závěru života a smrti… Říkáme to teď proto, že těmito všemi a ještě mnoha dalšími problémy se zabývá Institut důstojného stárnutí. Má tedy opravdu široký záběr. Což je na jedné straně obdivuhodné. Na druhé straně to vyvolává otázku: Nejsou témata, kterými se Institut zajímá, až příliš široká? Je možné v maličkém kolektivu všechna témata zvládat?

Olga Mutlová: Jestliže Institut má mít smysl, nemůže tyto problémy nevidět. Nemůže je vytěsnit. To je smyslem Institutu, věnovat se tématům a oblastem, které jsou opomíjené, přesto velmi důležité a v budoucnu mohou v naší společnosti vyvolat vážný problém. My se samozřejmě těmito tématy zabýváme v rámci svých možností s ohledem na své kompetence a odbornosti. Ale nejsme na to sami. To bychom opravdu nezvládli. Pro každou z oblastí se snažíme mít odborného garanta.

Například pro diskriminaci a ageismus profesorku Helenu Haškovcovou, pro rozvoj integrovaných zdravotně-sociálních služeb MUDr. Zdeňka Kalvacha, pro posilování rovného zacházení a otázky sociálního zabezpečení docentku Kristinu Koldinskou aj. Nezaměřujeme na témata plošně. Jsou témata, kterým se věnujeme více, jiným méně, ale každopádně se snažíme Institut vyprofilovat tak, abychom se svojí činností odlišovali od jiných, tj. vymezit se vůči našim, řekněme „konkurentům“. 

PD: Která témata jsou pro IDS tedy hlavní, na kterých svoji činnost staví?

OM: Když pominu, že naším posláním a hlavním tématem je změna kultury stárnutí s důrazem na jeho důstojnost, zaměřujeme se zejména na obce s rozšířenou působností a na rozvoj integrovaných zdravotně sociálních služeb. Působíme jako expertní partner Svazu měst a obcí, orgánů státní správy či samosprávy a snažíme se v obcích uplatnit systém SIPS, tj. Systém integrovaných podpůrných služeb. Jde o to, že obce s rozšířenou působností by měly samy koordinovat komunitní systémy podpory pro svoje občany, možné uživatele služeb. Měly by mít, pro představu, pozici koordinátora péče, který by sám aktivně vyhledával osaměle žijící seniory a pomáhal jim ve vyhledávání dostupných zdravotně-sociálních služeb v místě. Náš spolupracovník Zdeněk Kalvach s týmem odborníků vytvořili metodiku, jak systém začít budovat. Bohužel u nás místní samosprávy z více důvodů dosud nedozrály do požadované role. Je to dáno zřejmě tím, že jiné veřejné služby a infrastruktura jsou obcemi vnímány jako prioritní. Ovšem neintegrované služby jsou méně efektivní a také samozřejmě finančně nákladnější, takže obcím stejně nic jiného nezbude a čím dříve si to uvědomí, tím lépe. Ale to jen pro pochopení tohoto problému.

Jinak velkým našim tématem určitě jsou a budou i nadále různé formy podporovaného bydlení. Snažíme se vyhledávat, přinášet a rozvíjet inovace k formám podporovaného bydlení. Plánujeme teď vyškolit tým konzultantů pro tuto oblast. Naši pracovníci byli nedávno v Německu a viděli tam pojízdný model bytu, který byl ukázkou toho, jak lze zařídit byt pro lidi s omezenou soběstačností. Tam si všechno lze vyzkoušet a člověk získá mnohem lepší představu, co je pro něho, nebo jeho blízkého, vhodné a potřebné. V současnosti jednáme s německými partnery, zda by bylo možné přenést myšlenku tohoto projektu i k nám.

A zde bych chtěla zdůraznit, že jak je sice zřejmé z názvu Institutu, se nezaměřujeme a priori jen na cílovou skupinu seniorů, ale na proces stárnutí jako takový, což je v mnohých oblastech opravdu pole neorané…

PD: Jen drobnou poznámku. Všeobecně je považováno za životní poledne, tedy věk, od kterého stárneme, 40 let…

OM: To je to, co jsem již zmínila, ani čtyřicátníci nejsou mimo náš záběr. Proces stárnutí začíná již od okamžiku narození… Ale ještě bych dopověděla, že máme také vazby na akademickou sféru. Podílíme se na zpracování různých analýz a odborných expertíz a následné hledání legislativních řešení. Teď chystáme výzkum o spolupráci pečujících rodin a poskytovatelů sociálních služeb. A maximální pozornost dlouhodobě věnujeme právě pečujícím osobám. Laickým, ale i profesionálním.

PD: A co konkrétního může nabídnout IDS laickým pečujícím?

OM: Jak jsem naznačovala, děláme různé analýzy, sociologické průzkumy, odborné expertízy a kdyby se z nich skutečně vycházelo a akceptovali se jejich výstupy, bylo by možné služby a aktivity pro tuto cílovou skupinu  lépe nastavit. Ale vezmu-li to zcela prakticky, tak IDS vydává odborné publikace, které jsou jiného typu, než příručky Pečuj doma. Čtenáři v nich najdou informace o tom, jaká je podpora pečujících v jiných zemích, získají přehled o tom, jaké existují návrhy na zlepšení systému dávek pro ně určených, nebo v nich zprostředkováváme zkušenosti o různých formách podporovaného bydlení nebo praktické rady, jak správně přizpůsobit bydlení pro osoby se sníženou soběstačností. Všechny publikace jsou ke stažení na webových stránkách www.dustojnestarnuti.cz, ale i v tištěné podobě. Současně také vydáváme a rozesíláme pravidelný Zpravodaj a organizujeme diskusní semináře v rámci cyklu „Setkání s osobností“, kde se jejich problémy také zabýváme. Teď v lednu například plánujeme přenášku profesora Hynka Jeřábka o budoucnosti pečující rodiny.

PD: Vy se zabýváte ovšem i pečovatelkami profesionálními. Což je možná překvapující. Jak to souvisí s náplní Institutu?

OM: Stáří, aby bylo důstojné, musí časem využívat i profesionálních služeb. Dokonce jsem přesvědčena, že čím dřív se začne, tím lépe. Prevence – včasné využití služeb profesionálů může prodloužit i zkvalitnit život v domácím prostředí. A aby služby profesionálních pečovatelek měly kvalitu, musí k tomu mít určité podmínky. Jenže pečovatelky mnohdy nemají dobré podmínky k práci. Jednak mnozí nadřízení v nich často vidí v podstatě jen čísla. A hlavně – povšimněme si: dnes jsou všichni „klienti“. Dnes jdete do domova důchodců a na vše uzavíráte kontrakt.

My jsme samozřejmě propagátoři laické – neformální péče, ale Diakonie ČCE jako druhý největší poskytovatel sociálních, zdravotně-sociálních a vzdělávacích služeb musí vidět i druhou stranu. Jsme poskytovatelé služeb a pozorujeme, že některé rodiny vyžadují v poslední době služby, jako by byly v hotelu. Tento trend tzv. „klientelismu“ se stává pro služby nebezpečným. Přitom na práci pečovatelek a sociálních pracovníků tyto služby stojí. Proto se snažíme podporovat i profesionální pečovatele, hájit jejich práva a nebýt k jejich práci lhostejní.

PD: To je pravda, ale co může udělat Institut?

OM: Nesmiřovat se s tím, upozorňovat na to, snažit se zasadit o práva pečovatelek a sociálních pracovníků. A tak, jako u jiných věcí, vzdělávat a osvětově působit na odbornou i širokou veřejnost.

PD: Ale tohle vše je běh na hodně dlouhou trať.

OM: Je snad jiná možnost?

PD: Tak řekli bychom – s trochou cynismu, že je. Třeba je možnost Institut zrušit… To se tak dělá s organizacemi, u kterých se těžko měří výsledky.

OM: To by byl projev bezmoci. A k té není důvod. Vždyť vše, co se podařilo společnými silami prosadit jen v oblasti pečujících: příspěvek na péči, ošetřovatelské volno, příspěvky na pomůcky a mnohé jiné. To v roce 2000 ještě bylo úplné sci-fi… Osobně jsem předčena, že my a podobné organizace děláme práci, která je opravdu důležitá a v podstatě není ani ničím nahraditelná.

PD: A co kdyby někdo měl nápad, postřeh, chtěl se nějak podílet na práci Institutu? Kolektiv máte malý…          

OM: Tak ať mi zavolá nebo ještě lépe napíše o svých představách. Moje adresa je: mutlova@diakonie.cz. V Institutu opravdu vítáme každý podnět, návrh či nabídku spolupráce.

(red)

 

 

Mgr. Olga Mutlováfoto_Olga_M_k_rozhovoru

Narozena 1973 v Praze, vystudovala  SEŠ - zahraniční obchod a Evangelickou teologickou fakultu UK - obor klasická teologie.

Vdaná, dvě děti.

V Diakonii ČCE pracuje od roku 2002 jako projektová manažerka a fundraiser, je odpovědna za řízení projektů Diakonie ČCE a získávání finančních prostředků.

Od roku 2013 je členkou týmu Institutu důstojného stárnutí DČCE a členkou výkonného výboru Centra na podporu laické péče. Podílí se na hledání systémových řešení v oblastech a tématech, které bývají opomíjeny, např. rozvoj nových služeb, podpora laické péče, podpora rozvoje integrovaných podpůrných služeb, pilotního ověření nového konceptu péče a problematice bydlení seniorů.

Má ráda historii, umění, bílé víno a Paříž. Baví jí tanec a neotřelý design. Miluje uličky staré Prahy, kavárny, fajn lidi kolem sebe a černou barvu.

Děkujeme našim partnerům

 

 OPZ

 

  

 

MPSVJihomoravský kraj  Brno

 

 Hartmann

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha