Pečuj doma

Příhlášení uživatele

Sledujte nás i na Facebooku!

Bezplatná poradenská linka

Pečuj doma: 

800 915 915

Noviny Pečuj doma

Přečtěte si
Noviny Pečuj doma.

Pokyny pro začínající pečovatele

Z hodnocení kurzů:

„...Struktura, program, vedení, náročnost, vybavení, erudice lektorů, splňovaly veškeré atributy pro akci, jež měla neoddiskutovatelný přínos pro všechny účastníky. Atmosféra, ve které kurz probíhal, měla velmi blízko k setkání přátel. Vaše počínání mi dává smysl a věřím, že se najde příležitost setkat se při realizaci dalších akcí.“

Jsme lepší, než si myslíme

5. 9. 2017

Bývalí spolužáci, jako každoročně, svolávají setkání maturantů po 60 ti letech. Jiní po 50 či 40 letech a další a další staří či stárnoucí lidé, kdysi „spolužáci“ přicházejí většinou v odpoledních hodinách, do různých restaurací.

Dokonce na facebooku či twitteru je heslo „spolužáci“, ze kterého se můžete dozvědět, kdy a kde se sejdou či sešli ti vaši, kdysi vám blízcí lidé. Setkání bývají milá, někdy i trochu trapná. To když si třeba povídáme o tom, jak jsme kdysi na chmelové brigádě odevzdali jeden věrtel dvakrát a přitom stále v mysli pátráme, jak se vlastně jmenuje ten člověk, se kterým se tomu dodatečně smějeme. No nevzpomenu si a přiznat, že to nevím, je mně trochu trapné. 

Po hodince takového obnoveného seznamování, si teprve začnou bývalí spolužáci povídat. Napřed jsou vlastní bolesti: většinou záda, nohy, potíže s brýlemi a ten kdo si nestěžuje, vypadá najednou „divně“. Tobě nic není? Ty jsi zdravá? ptají se trochu pátravě a já si připadám „provinile“, že si málo stěžuji a tak honem  říkám, že mám všechny nemoci patřící ke stáří v normě či spíše pod kontrolou. A když se toto všechno zopakuje, sesednou se dva, tři dohromady, aby se lépe slyšeli, a začne to opravdové, někdy až heroické vyprávění. Někteří vzpomínají na péči o svého manžela či o své rodiče a na dotaz ochotně přiznávají, že jejich blízký člověk byl skoro trvale upoután na lůžko několik let. A  před tím  se sotva po bytě pohyboval.  „V noci jsem spala jak na jehlách, abych manžela slyšela při každém jeho pohnutí. Pád  z postele by skončil další zlomeninou“, konstatuje moje bývalá spolužačka a jiný vypráví, jak denně chodil za svými rodiči, aby je večer trochu umyl a uložil do postele. „Pečovatelka k nim chodila, ale jen na převazy, tedy odbornou zdravotnickou pomoc“. Další si  nařizovala na noc  opakovaně buzení, aby stačila dovést maminku na záchod. „Moc ji to mrzelo, když náhodou to nevyšlo, byla tak na sebe samotnou rozhněvaná, jakoby za to mohla. Tak jsem raději vstávala po několika hodinách, abych ji toho pocitu ušetřila.“ A jakýsi „dozor“ nad nemocnými občas vykonávají i sousedé. Celá léta vedle sebe bydlí na poschodí, tak je docela pochopitelné, že se každé ráno podívají na sousedku či souseda, „zda ještě žije“. „Ráno se vždy jdu za sousedkou podívat, zda nepotřebuje něco donést, ale ve skutečnosti to dělám proto, abych mohla sdělit po telefonu její dceři, že je všechno v pořádku a že  její maminka dobře spala,  a tak může jít klidně do práce“. Telefonujeme si třeba dvakrát třikrát za den s tou dcerou. Jí, mne a hlavně tu nemocnou to uklidní.“ 

My sice stále všichni na všechno hubujeme. Říkáme o sobě, že jsme jako národ mizerové, pomlouváme se, ale ve skutečnosti to „není pravda“. Kdyby někdo spočítal kolik přímé a nepřímé péče ve stáří  věnujeme svým sousedům,  přátelům, příbuzným ale i prarodičům, tak bychom byli všichni překvapeni. Kladně překvapeni! Na Západě, který stále ještě někdy až přehnaně obdivujeme, se organizuje a nepřímo či přímo platí doslova všechno. I úsměv, kontrola zda dotyčný vychází z bytu, zda zvedá telefon. I to, co u nás většina z nás - dosud- považuje za „normální sousedskou pomoc“ je někdy organizováno jako placená služba. S vírou v Boha u nás asi tato pomoc bližnímu příliš nesouvisí. Spíše je tento zájem podmíněn desetiletími, kdy organizované služby, které si na často až zbytečně obdivovaném Západě můžete objednat a zaplatit, u nás oficiálně neexistovaly. Tak jsme si pomáhali už proto, že to nijak jinak ani nešlo.

A jaký závěr z toho plyne? Jsme lepší, než si myslíme. Staráme se o druhé, o své blízké i sousedy a nikdo nás k tomu nenutí, ani to neorganizuje. Je to opravdu nezisková a nezištná pomoc druhému člověku.

J. Šiklová

Děkujeme našim partnerům

 

 OPZ

 

  

 

MPSVJihomoravský kraj  Brno

 

 Hartmann

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha