A maminka zase spí

11.8.2011, mskruh

HELENA STRAKOVÁ - 17. část DENÍKU PEČOVATELKY

Ale tentokrát je to jiné, spí už moc dlouho. Inzulín jí teď nepíchám, naopak, měla by dostat jídlo, aby neupadla do hypoglykémie. Ale nereaguje, ani když se lžičkou s jogurtem dotknu rtů. To dříve fungovalo třeba i o půlnoci.

Ještě že mám mé alžbětinky, zavolala jsem do hospicu a požádala, jestli by sestřička nemohla přijet už dnes. Sestřička totiž při každé návštěvě měří tep, tlak a saturaci. Měřením saturace zjišťuje, jak je tělo zásobeno kyslíkem. Vždycky naměřila okolo 95%, ale minule už jen 90%. Přijela, změřila, pouhých 75%. Probraly jsme vše, co z toho vyplývá a co teď potřebuju vědět. Jídlo a nápoje nelze podávat, když maminka není při vědomí, stejně tak léky. A řešit to jiným způsobem nemá smysl, jen bychom ji trápili. Pro jistotu jsem následující den zavolala k mamince i jejího lékaře – potvrdil to, co už mi řekla sestřička.

A tak jen kapu do očí a zvlhčuju tu oddechující pusinku. Občas ji otočím na druhý bok, zkontroluju kritická místa a každé otlačené místečko natírám Menalindem. Dech je krátký a rychlý.

Z okna jsem zahlédla paní Filkovou, jednu z toho jejich – jak říkaly – babince. Zavolala jsem na ni, snad by se chtěla rozloučit. Možná by se chtěli rozloučit i další přátelé. Poslala jsem mail Toničce a zavolala tetám Stáni a Květě.

Potom mi volala sestřička z hospice. Sice jsme minule všechno probraly, ale ona jistě věděla, jak mi je. Odpoledne přijela sestřička a také teta Stáňa. Pomohly mi s tím, na co jsem se dříve téměř bála jen pomyslet – vybrat oblečení. Ano, tu halenku s kytičkami, kytičky měla maminka tak ráda.

A večer – pořád ten zrychlený dech. Ivánek mě poslal spát, bude hlídat a vzbudí mě, kdyby se cokoli změnilo. Ve 2 hodiny jsme se vystřídali, to už vlastně byla sobota.

Nezměnilo se nic, jen jsem vyměnila plenu, otočila maminku na druhý bok a dál poslouchala její dech. Před šestou ráno zeslábnul, pak se zpomalil.

Maminko odpusť, že jsem nebyla podle tvých představ. Ale teď budu chvíli věřit s tebou a pro tebe. Nechci tě zdržovat, jen tě budu držet za ruku. Hodně jsi toho v životě udělala, jdi si odpočinout. Jdi za naším otcem, svými sourozenci, rodiči, babičkou a tetičkou. Možná jim Mařenka řekla, že brzy přijdeš a oni na tebe čekají.

A pak maminka vydechla naposled, v klidu, ve spánku.

KONEC DENÍKU PEČOVATELKY