Názory

Sociální demokracie napadla u ústavního soudu záměr ministerstva zdravotnictví prosadit tzv. nadstandardní zdravotní péči pro občany schopné si za péči připlatit. Přinášíme dva rozličné pohledy, které se snaží předvídat, jaké rozhodnutí Ústavního soudu bude.

PETR HONZEJK, publicista
Vodítkem může být rozhodování Ústavního soudu o zdravotnických poplatcích z roku 2008.

Dovolím si stručně zareagovat na článek pana Vencálka Hledání cest..., který okřikl rodiče postižených dětí a v podstatě jim vyčinil za přílišnou paniku a emoce nahrazující plodnou debatu. Jako příklad debaty demokratické, pluralitní a produktivní odkázal emotivní pečující matky, kterým ministr Drábek odklonil příspěvky zpět do státního rozpočtu, na pořad paní Jílkové Máte slovo.

Sociální reforma a změny, které nastaly od 1. ledna 2012 ve výplatách sociálních dávek a v přesměrování jejich evidence a vyplácení z odborů sociální péče na úřady práce, jsou už od nového roku terčem kritiky. Pokusme se na problematiku a zejména na kritické hlasy podívat objektivně. Myslím, že bychom se nemuseli zabývat těmi, které tvrdí, že reforma je špatná a zbytečná proto, že je dílem nynější pravicové vlády. (Zda reforma přinese výrazné úspory jak předpokládá ministr Jaromír Drábek nebo ne, jak tvrdí oponenti, to ukáže čas).

Byla jsem na konferenci v Třebíči na Setkání s biblí a uměním. Nějak se mně zvýšil tlak a dostala jsem se do třebíčské nemocnice. Rychle mně pomohli, ale musela jsem zůstat den na pozorování. Využila jsem jej ke sledování „provozu“ na oddělení. Uvědomila jsem si, jak se sestry naběhají, kolik úkonů musejí udělat, všechny výsledky zaznamenat, přijmout někdy zbytečné zvonění a k tomu se usmívat. Když lékařka jednu pacientku upozornila, že stačí, když zazvoní jednou, že opakováním jí rychleji nepřivolají, protože její pokoj není hned vedle, bylo to komentováno negativně: „Vidíte paní, jak mně vynadala!? A za to platíme stovku denně.“

Venku je zima a Martin Klein si chce uvařit čaj. Pustí hořák, ale dříve než na něj postaví hrneček s vodou, všimne si za oknem, jak jeho milovaný pes skáče na dveře a marně se snaží dostat dovnitř. Dveře ale nejdou odemknout. Buď mu manželka někam klíče uklidila, nebo je on omylem zašantročil. Pes skáče, je mu asi zima a tak pan Klein rozbije stoličkou okno. Jeden střep ho trochu škrábne, ale pes vleze dovnitř a stulí se u krbu. Přece ho nenechá jeho pán venku zmrznout! Jeho uvažování má logiku, ale protože v poslední době pan Klein rychle, ale opravdu rychle zapomíná, nedovede své manželce, která přichází s nákupem, svoje jednání vysvětlit. Ta se zděsí. Muž ohrožuje sebe i okolí.