Mají nezaměstnaní vykonávat veřejně prospěšné práce? 2

29.1.2012, red

Přitom dojde samozřejmě i na připomínku památného projevu Václava Havla na Letné na konci listopadu 1989, kdy národ ujišťoval, že vše pozitivní, co bylo pro lidi, zůstane nedotčeno. Pro připomínku proto, co všechno jsme před Listopadem 89 měli a co jsme si přáli podržet i nadále (jen se zbavit zbytečného šikanování  a omezování osobní svobody stranickým aparátem a byrokracií státu jsme se chtěli!): Solidaritu ve společnosti - shora dolů i zleva doprava, bezplatné a kvalitní školství a zdravotnictví, plnou zaměstnanost a životní jistoty, zemědělskou a potravinovou soběstačnost, zajištěnou péči ve stáří i v nemoci, levné, zaplatitelné bydlení, podporu mladých manželství a zakládání rodin či člověku sloužící ekonomiku, dostupnost rekreace a kulturních, duši zušlechťujících požitků pro všechny. Namísto něj zde lidi drtí neúprosný diktát "mrzkých" peněz, mnoho lidí se ocitlo v kleštích dluhů a v železných spárech soukromé zvůle a stalo se též míčem bezcitných politiků, kteří ve svých nedostupných věžích ze slonoviny pijí víno a lidem dole káží vodu. Země se stala kolbištěm, jakýmsi "volným ringem", v němž silní mlátí slabé a všichni bojují (i za pomoci podpásovek) proti všem - ti, co zůstanou ležet, jsou bez povšimnutí jen překračováni. Ekonomové spočítali, že zneužívání sociálního státu lze ročně vyčíslit sumou cca. 190 milionů korun. Praktiky "mafiánského kapitalismu" (termín Václava Havla!) nás však za stejnou dobu stojí až 100 miliard! Bez ohledu na to, je však i omezování sociálního státu jako "samoobsluhy bez pokladny u východu" potřebné a pochopitelné. Když se však namísto aktivní politiky vytváření pracovních příležitostí zahájí pouze represe proti obětem nezaviněné nezaměstnosti (ničím jiným veřejné práce v plánované podobě nejsou) a stranou se zcela ponechají programoví, dlouhodobí nezaměstnaní "z povolání" (analýzu, proč tomu vlastně tak je, teď vynechme), není tu něco v pořádku! Co je nám platný halasně deklarovaný humanismus a fráze o  lidskosti, když tyto hodnoty nejsou - jak praxe ukazuje - myšleny pro nás tady, co udržujeme tuto zemi v chodu, nýbrž cíleny kamsi jinam jen pro vybrané a vyvolené. Máme tu totiž na jedné straně jevy, které jakoby byly relikty svrženého minulého systému. Některým se dnes říká trochu jinak - jen v kostce o tom, o co jde (terminologii ponechme stranou): eufemistické přikrašlování při pojmenovávání skutečnosti, její selektivní, s vedoucí ideologií  "slučitelné" vnímání, různé formy upředňostňování znevýhodněných - nasměrované na rozdíl od dřívějška částečně k jiným skupinám obyvatelstva. Většina obyvatelstva na druhé straně je však vydána na pospas soukromé zvůli těch, kteří si dokázali "nahrabat", přičemž peníze jsou v porovnání s dřívější diktaturou byrokracie, mnohem nesmlouvavějším a neúprosnějším "diktátorem". Vyhnáno na hranu: Exekutoři postihují mnohem víc lidí a jsou pro jednotlivce a jejich rodiny krutější hrozbou než byla obávaná StB. (Odhlédnuto od toho, že média nás vybičovávala i ke konzumu, na který jsme neměli;  celých dvacet let nás - nepřipravené na kapitalismus - oblbovala neúnavně tvrzením, že žít na dluh je i na Západě "in". Kolik procent z nás se stalo pod vlivem  takové propagandy zadluženými "konzumními idioty", kteří uvěřili, že musejí všechno mít? Raději nemyslet! Na tyto "okrajové" věci se při přisuzování "viny" za současný katastrofální stav, rádo zapomíná.