Co si myslíte o našem současném zdravotnictví?

29.1.2012, red

Jako novinářka píšící pár let o zdravotnictví jsem byla u řady unikátních operací a transplantací, takže můžu potvrdit, že lékaři umí zázraky. Když na jednom sále odeberou srdce, odnesou je v umyvadle na vedlejší sál, kde už leží pacient, připojený na mimotělní oběh, to srdce přišijí a ono za chvíli začne tepat, málem se přihlížejícímu laikovi zastaví jeho vlastní srdce dojetím.
Zdravotnictví má ale bohužel i čím dál odvracenější tvář – prachy. Když mi před deseti lety říkala moje zkušená chiruržka, že se k nám valí vlna „zbytečných zákroků", nevěřila jsem jí. Vyprávěla mi, jak za jejím mužem – v sedmdesátých letech přednostou gynekologie jedné velké pražské nemocnice – jezdily na konzultace obyvatelky západního Německa, které jejich lékaři posílali na „preventivní operace". Většinu z těch navrhovaných zákroků shledal pražský přednosta jako zbytečné. A hle, už je to i u nás. Před časem se má devadesátiletá známá podrobila „preventivní kyretáži" v celkové narkóze, protože se jejímu ženskému doktorovi „něco nezdálo". Dva dny se pak nemohla zorientovat, kde je, jak se jmenuje, a týdny chodila zkroucená, jak ji vše bolelo. Ano, řekne se, že třeba ten zákrok prodloužil té paní život o pár let... ale co když jí ho spíš zkrátil? A jak dlouho by žil stejně starý pán, jemuž udělali bypass, aby se nezadýchával? Zemřel měsíc po operaci, ještě než mu stačil srůst rozříznutý hrudník, a ten měsíc byl troska na přístrojích. Ale chápu – za dobře provedenou operaci se asi inkasuje víc než za kvalitní péči o dožívající.
V dnešní době, kdy peníze hýbou úplně vším, pacient zoufale tápe. Je to, co mu lékaři navrhují, pro něj skutečně to nejlepší? Chtějí mu zajistit dlouhý kvalitní život? Nebo ho tu chtějí jen držet do sta, aby statisticky pěkně rostla průměrná délka života? Anebo je ten ubožák jen slepice snašející zlatá vejce a u kurníku už stojí hladové pojišťovny, farmaceutičtí reprezentanti a následně celé naše zdravotnictví? Ham! Raf! Kdo zaručí, že předepsaný lék je ten nejoptimálnější, že nebyl napsán zbytečně a pod tlakem farmaceutické lobby? A tak dále a tak dále. A tak dále.
Nakonec ale, když se to tak vezme, dobrý advokát by zdravotnictví dokázal obhájit. Naše touha žít navěky, snaha vytěsnit smrt jako něco, co neexistuje, nebo šílená honba za věčnou mladostí jsou tak silné, že přitakáme všemu, co je nám odborníky předloženo jako naše spása. Nepřemýšlíme, jak to s námi kdo myslí, tím spíš, když má titul. A jen málokdo nám na férovku řekne: „Je vám devadesát, slábnoucí srdce je úplně přirozené. Můžete se tu ještě třeba dva tři roky zadýchávat, anebo uděláme operaci, ale s takovýmito riziky." Zdravotnictví dnes a zítra u mě, přiznávám, způsobuje lehkou depresi. Už jsem asi strašně dlouho neviděla žádný zázrak.