Parkovací místo a potřebný rozměr

16. května 2018

Desetiletý syn se stal nájemcem městského bytu zvláštního určení. Před domem potřebuji zřídit parkovací místo pro invalidy. Pracovnice Odboru správy majetku města mi sdělila, že nepovažuje za pravděpodobné, aby mi bylo povoleno širší stání kvůli nedostatku parkovacích míst na sídlišti. Museli by ze tří normálních stání udělat dvě.  Žádost vyhodnotí komise složená z pracovníků odboru a zástupců městské policie.

Syn je vozíčkář, sedí vedle řidiče, kde má otočnou sedačku. Když se sedačka vytočí ven, aby mohl nasednout, musím plně otevřít dveře a sedačka vyčnívá ven. Plně otevřít dveře při šířce klasického stání pokaždé nejde, auta stojí různě (nakřivo, nedodržují rozsah stání, zasahují do sousedního stání atd, příklady vidíme denně). I kdybych nevytočila sedačku ven, syn přesto musí mít dvířka u spolujezdce plně otevřená. Má svalové onemocnění, pomáhám mu vlézt na sedačku, stojím přímo za ním, je slabý, moc mu to nejde. Při menším úhlu  otevřených dveří, do kterých by se zdravý člověk protáhl, on nezvládá. Vše jsem pracovnici řekla, že nafotím auto s vytočenou sedačkou, aby bylo jasné, že je třeba plně otevřít dvířka. Přesto byla skeptická. Parkovací místo, které žádám, je kolmé k chodníku.

Ještě bych doplnila, že u domu jsou další asi 3-4 parkovací místa pro invalidy, ale s normální, běžnou šířkou. Syn totiž dostal byt v Penzionu pro důchodce, bezbariérový byt město aktuálně nemělo. Obyvatelé se mi tam jeví vcelku mobilní, syn tam bude jediné dítě. Se žádostí o rozšířené vyhrazené stání pro invalidy od obyvatele tohoto domu se město tedy zřejmě ještě nesetkalo.  
Prosím o radu, jak se mohu bránit, čím mohu argumentovat. Širší stání opravdu potřebuji. Bohužel pracovnici mé vysvětlování nestačilo a uváděla, že nebude stačit ani komisi, která mou žádost posoudí.

ODPOVĚĎ:

V některých městech se podává žádost, ve které se vyplňuje potřebný rozměr (např. prodloužené podélné stání na 7 m, protože je zezadu auta plošina; při kolmém stání, zda je nutná šíře 3,5 m nebo dostačuje normální). K tomu se v některých městech dělá projektová dokumentace, kterou schvalují pozemní komunikace, Policie ČR a orgán místní samosprávy (jako majitel pozemku). Po schválení je pak provedeno vyznačení přesně podle dokumentace, které by mělo odpovídat i rozhodnutí. Zpravidla nejde schválit jiní místo, než je požadováno, právě pro jeho případnou nefunkčnost.

Vyplňovala jste někde svůj požadavek na šíři 3,5 m? Nebo to bylo vždy jen ústně s úřednicí?

O které město se jedná? Ověřila bych systém schvalování v daném městě.

Řešením by nejspíš pro Vás mohlo být ještě místo hraničící s chodníkem nebo trávníkem, kam by otevření dveří mohlo být provedeno.

Je mi i jasná opodstatněnost širšího prostoru. Není to nic neobvyklého, dokonce na to pamatuje i vyhláška, takže se všeobecně ví, že tělesně postižení lidé potřebují u auta více prostoru.

Dovoluji si tady odcitovat z dokumentu NRZP zpracovaného panem JUDr. Zdeňkem Žižkou (právník, který je také na vozíčku)[1]:

„Pokud jde o vyhrazená parkovací místa, je situace řešena v § 4, odst. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, ve spojení se zák.č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který stanoví, že na zřízeném, či zřizovaném parkovišti musí být označena, ze zákona vyhrazená parkovací místa pro držitele „Parkovacího průkazu“ (O7).

Minimální počet vyhrazených parkovacích míst, udává následující čísla:

2 až 20 stání       -  1 vyhrazené stání

21 až 40 stání    -  2 vyhrazená stání

41 až 60 stání    -  3 vyhrazená stání

61 až 80 stání    -   4 vyhrazená stání

81 až 100 stání  -   5 vyhrazených stání

101 až 150 stání - 6 vyhrazených stání

151 až 200 stání - 7 vyhrazených stání

201 až 300 stání - 8 vyhrazených stání

301 až 400 stání - 9 vyhrazených stání

401 až 500 stání - 10 vyhrazených stání

501 a více stání   - 2 % vyhrazených stání.

Pod tyto hranice nelze snížit počet vyhrazených parkovacích míst. Pokud zřizovatel parkoviště nedodrží uvedený počet vyhrazených parkovacích stání, porušuje tím zákonné normy.

V případě úhrady parkovného neexistuje žádný zákonný nárok, který by přikazoval poskytovat držitelům parkovacích průkazů slevu, nebo dokonce osvobození od parkovného. Parkovné a jeho výši si stanovuje sám vlastník parkoviště dle svého uvážení. Přikázat mu jakoukoliv slevu nelze. V případě, že je majitelem parkoviště, či provozovatelem samo město by navíc takový zásah byl zásahem do výkonu samosprávy.

Vyhrazené parkování pro konkrétního držitele průkazu silniční úřad pouze může zřídit. Vše je zakotveno v odst. 9[2]). To znamená, že to není jeho povinností. Podmínky pro zřizování těchto míst si tedy stanoví tento úřad sám. Pokud je tedy ve městě např. obecně velmi málo parkovacích míst, takováto parkovací místa zřizovat nemusí.“

Podle přílohy č. 2 vyhlášky o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb č. 398/2009 Sb. a bodu 1.1.4. je nárok na širší stání.

1.1.4. Vyhrazená stání pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené a vyhrazená stání pro osoby doprovázející dítě v kočárku musí mít šířku nejméně 3500 mm, která zahrnuje manipulační plochu šířky nejméně 1200 mm. Dvě sousedící stání mohou využívat jednu manipulační plochu. V případech podélného stání při chodníku pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené musí být délka stání nejméně 7000 mm. Od vyhrazených stání musí být zajištěn přímý bezbariérový přístup na komunikaci pro chodce a tato stání musí být umístěna nejblíže vůči vchodu a východu z příslušné stavby nebo výtahu.

Určenou šíři ale nemusí město přiznat, pokud ji občan nevyžaduje. Pravdou také ale je, že na vyhrazené místo na SPZ vozidla není právní nárok a možná by právě šíře mohla být překážkou samotného povolení. Pokud by to tak nakonec dopadlo, zvolila bych ještě komunikaci v ombudsmankou, protože ač by neměla ke změně přímou pravomoc, většinou její zájem o danou věc napomůže pozitivnějšímu výsledku.

Ještě bych poukázala na to, že se k danému místu váží poplatky (za povolení ke zřízení, za užívání místa a za vyznačení namalování místa), od kterých je ale částečně držitel průkazu ZTP a ZTP/P osvobozen.

Majitel vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením může požádat o vyhrazené parkovací místo v místě bydliště (§ 67, odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích):

  • Žadatel (držitel průkazu ZTP a ZTP/P) je podle bodu (36) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, osvobozen od poplatku za povolení ke zřízení takového místa.
  • Poplatek za užívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa podle § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích neplatí osoby zdravotně postižené.
  • Poplatek za vyznačení místa je ale žadatel povinen uhradit, vlastní značení provádí odbor dopravy nebo si ho může osoba dojednat u soukromé firmy.

Prosím, ozvěte se s konkrétním rozhodnutím, pokud opravdu dopadne ve Váš neprospěch, pokusíme se s tím ještě pohnout oficiálním podáním.

Mgr. Radka Pešlová

[1] celý text dostupný zde: http://www.nrzp.cz/aktualne/informace-predsedy-nrzp-cr/1831-informace-c77-2017-vyhrazena-parkovaci-mista.html

[2] § 67 odst. 9 zák. č. 361/2000 Sb.

(9) Silniční úřad může na základě žádosti osoby, které byl vydán parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením, vydat rozhodnutí o zřízení vyhrazeného parkoviště v místě bydliště podle jiného právního předpisu25). Silniční správní úřad vykonává podle jiného právního předpisu1) dohled nad řádným užíváním vyhrazeného parkoviště.

a § 25 odst. 6 písm. c bod 4. zák. č. 13/1997 Sb.:

(6) Zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je

  1. c) užití dálnice, silnice nebo místní komunikace a silničního pomocného pozemku pro
  2. zřizování vyhrazeného parkování,