Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Ze života pečovatelek

8. června 2018

Každý z nás jednoho dne dorazí k životnímu předělu, za nímž už nestačí, už jde všechno ztuha, a těžce, a nezbude než se svěřit do ochotných rukou rodiny nebo institucí, které jsou k tomu určeny. O rodinné péči píšeme v těchto novinách téměř na každé stránce, jsou však okamžiky, kdy je nutno svěřit péči jiným. Přichází chvíle hledání a rozhodování…

Dnes vám přinášíme pohled do jedné z nestátních neziskových organizací, které mají péči o seniory v náplni práce. Ale ještě před tím stručný přehled možností a pohled do světa sociálních služeb v našem státě.

O péči o seniory a nemohoucí se u nás dělí stát, nestátní neziskové organizace i soukromý sektor. Ze státního rozpočtu, prostřednictvím krajských, městských a obecních úřadů jsou placeny státní pečovatelské služby, které organizují stravování,  celodenní pobyty klientů, i zdravotní služby. Mají Centra denních služeb, která pomáhají potřebným a nemohoucím u nich doma s hygienou, úklidem, návštěvou úřadů, lékaře nebo s nákupy, mají i odlehčovací služby, kam může pečující rodina na nějaký čas umístit svého starouška, jejich domy péče mají společenské místnosti i zahrady a jejich pracovníci obvykle připravují pro své klienty denní program. Za služby obecních a krajských pečovatelských domů se platí podle přesných směrnic, maximálně však do výše důchodu a tak, aby seniorům zbylo kapesné. Příspěvek na péči, pokud je dotyčnému přiřčen, je zasílán ředitelství domů a je určen na hrazení tamních služeb. Stravu a ostatní individuální potřeby platí klient z důchodu.

Významnou roli hrají nestátní neziskové organizace. Jsou registrovány krajem, kterému se zodpovídají z kvality služeb.  Každoročně žádají o granty kraj, nebo město, mohou mít donátory… Klient za pečovatelské (tj. sociální) služby platí v podstatě podle celostátních ceníků, zdravotní péče je hrazena pojišťovnou. Z největších jsou Charita, Diakonie, Betanie a je zde i mnoho dalších.

A pak existují soukromé organizace, neregistrované, kde klient platí pečovatelské služby cele, takže se částka může vyšplhat i ke dvaceti tisícům, i zde je ovšem možno využít příspěvek na péči, či další sociální dávky.  Neregistrované služby nemají možnost získat dotace.

A v neposlední řadě rostou i řady soukromých pečovatelek, jsou to převážně ženy, které pečování mají jako svou živnost nebo jako příležitostnou výpomoc potřebným. Najdete je např. na www.hlidacky.cz . Hlídačky se postarají o děti, o mazlíčky i o seniory…

Jednou z organizací, které mají pečování v náplni práce je i brněnská nestání nezisková organizace Betanie. Podívejme se, co všechno nabízí. Průvodkyní nám je jedna z vedoucích pracovnic Betanie, Mgr. Leona Zemanová:

„Betanie vznikla na začátku devadesátých let minulého století, kdy sociální péče přestala být výsostnou doménou státu. U jejích začátků stáli obětaví členové Církve československé husitské. Dnes je profesionální organizací sociálních a zdravotnických služeb. Oficiální název je Betanie – křesťanská pomoc, samozřejmě, sloužíme všem… Máme přes sedmdesát zaměstnanců, poskytujeme terénní služby, provozujeme Dům důstojného stáří v Brně-Maloměřicích a Villu Marthu v Hrušovanech u Brna. Dům důstojného stáří má 75 míst ve dvou a třílůžkových pokojích, a jsou zde i nadstandardní, jednolůžkové. O celodenní péči se starají pečovatelky i zdravotní sestry, klienty pravidelně navštěvuje praktičtí lékaři. Bohužel, tak jako v mnoha podobných zařízeních, i zde se na přijetí čeká. Villa Martha v Hrušovanech u Brna je určena pro klienty trpící demencí.

Zůstaňme u denní, terénní péče o klienty. Jak probíhá, jaká jsou pravidla?, ptám se ji.

„V terénních službách zaměstnáváme deset pečovatelek a šest zdravotních sester a spolupracujeme přibližně s třiceti lékaři. Třeba paní JM  žila sama v jednopokojovém bytě, bližší rodinu neměla. S pečovatelkou chodila na krátké procházky, do obchodu, případně k lékaři. Pečovatelka jí vykoupala, také pomáhala udržovat byt – vysávala, utírala prach, pomohla paní vyprat, donést větší nákup. Službu měla denně dvě až tři hodiny. Poté, co se paní JM zhoršil zdravotní stav tak, že již nechtěla být sama doma, požádala o umístění v Domově důstojného stáří v Maloměřicích, kde v současné době žije.

Nebo paní JJ. žije s manželem a pejskem ve svém bytě. Je imobilní, potřebuje intenzivní pomoc. Chodí k ní denně pečovatelská služba. Zdravotní sestra z Betanie dochází dvakrát týdně na cvičení, aby se zabránilo vzniku kontraktur (zkrácení a ztuhnutí) šlach a velkého úbytku svalstva. Také je třeba se intenzivně starat o kůži, aby nevznikly proleženiny. Ošetřovatelskou službu využívá paní JJ. od roku 2002, je naší dlouholetou klientkou.“

Ze slov paní Zemanové celkem souhrnně vyplývá náplň pečovatelské i sesterské práce. Na pečování i na ošetřování nepochybně musí být sepsána smlouva a klient, nebo jeho blízcí je informován o ceníku služeb…

„Za pečovatelskou službu u nás klienti platí 130 Kč za hodinu. Cena je dána Zákonem 108 Sb., pro všechny je závazný, tudíž cena je srovnatelná napříč službami. Dobu a délku návštěvy si určuje klient, vše je samozřejmě sepsané ve smlouvě, kde je také uvedeno, jaké činnosti a úkony si klient přeje. Je pravda, že ne všechna přání klientů mohou být vždy splněna, neboť největší zájem o péči je v ranních hodinách, kdy je nejčastějším úkonem ranní hygiena a podání snídaně. A druhým nejfrekventovanějším časem je podání obědů. Dopolední a odpolední hodiny nabízíme především ke koupání klientů, k zajištění nákupů, pochůzek, drobných úklidů a podobně. Ve večerních časech opět nejvíce klientů žádá večerní hygienu a podání večeře. Obvykle jde o imobilní klienty, kteří žijí sami, nebo mají pracovně vytížené rodiny. No a pokud máme kapacitu v určitou dobu naplněnou, musíme klientovi při sepsání smlouvy nabídnout čas, který máme volný. Obvykle ale najdeme shodu. V rámci terénní péče poskytujeme také domácí zdravotní péči, tu obstarávají naše zdravotní sestry. Je pro klienty zdarma, neboť ji hradí zdravotní pojišťovny. Musí být ale vždy ordinována lékařem.“

Práce pečovatelek i sester je náročná fyzicky i psychicky – v minulém roce byly v sociální sféře ve státním sektoru zvýšeny mzdy. Projevil se tento trend nějak i v neziskových organizacích?

„To je spíše otázka na vedení organizace. Vše záleží na dotacích, větší změny jsme jako zaměstnanci zatím nepocítili. Změny platů vskutku proběhly hlavně ve státním sektoru, věříme, že neziskové organizace nebudou zůstávat dlouho vzadu. Fungujme jako stálý tým, přestože péče o seniory není jednoduchá, takže věřím, že i když finance jsou velkou motivací, není to zdaleka jediný důvod, proč tento tým zůstává soudržný. Velice si vážím dobrých vzájemných vztahů a moc bych si přála, abychom tak fungovali i nadále.“

Jste mladá, nicméně v sociálních službách pracujete delší čas – mění se nějak klienti – jejich struktura nebo chování ?

„Mění se, jsou stále starší – dnes nejsou žádnou výjimkou devadesátníci, resp. devadesátnice, těch je víc. A víte, že ti starší jsou jaksi spokojenější, vyrovnanější, nejsou tak nerudní jako pětašedesátníci nebo sedmdesátníci? Jakoby vyšší stáří přinášelo i více nadhledu a smířlivosti se současným světem. A také se ukazuje důležitost rodiny. Tam, kde jsou dobré vzájemné vazby, potkáváme lidi klidnější, více v pohodě.“

Už jsme konstatovali, že práce sester a pečovatelek se seniory je namáhavá – neměli by se v ní více angažovat muži?

„Je to stálá otázka a dlouhodobý problém – pečovatel muž je žádaný zejména při fyzicky namáhavé práci, ale zejména pro ženy je to problém například při hygienických službách. Ženy pečovatelky bývají také mnohdy vnímavější, vstřícnější a možná i jemnější.“

S tou intimitou to může být i naopak – nejsou muži hákliví na ženské služby v této sféře? A nebo – nevyžadují někdy dokonce víc než pohlazení…?

„Každá z pečovatelek se setkala s tím i oním…s ostychem mužů, i s tím, že požadují víc…Víte, co je zajímavé? Že obtěžování pečovatelek může být jedním z příznaků počínající, ba i pokročilé demence… Ale musím říct, že většina našich mužů je galantních…“

Pročítal jsem vaši diplomovou práci. Zpovídala jste v ní klienty, které jste opatrovala a ošetřovala. Je to zajímavá sonda do jejich osudů, povah a reakcí na kolotání života…

„Rukama pečovatelek projdou stovky a tisíce životních příběhů. Chtěla jsem zachytit aspoň některé z nich a pokusit se vysledovat jak se vyvíjely jejich osudy v reakci na minulé časy. Dnešní devadesátníci zažili ještě první republiku, okupaci a všechny další bouřlivé změny…chtěla jsem se dozvědět víc nejen o oné době, ale také jak se odrazila v tehdejších názorech a jednání mých klientů a také jak ovlivnila jejich dnešní životní postoje.“

To by ovšem bylo jiné povídání. Ale za tu práci a odpovědi vám děkujeme.

(lav)

Zdroj: Tištěné noviny Pečuj doma 3/2018