Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Pečuj doma je sledováno bdělým okem úřadů práce

7. června 2018

Na jednom našem právním kurzu z cyklu Pečuj doma se objevila zástupkyně z Úřadu práce, která sem byla nadřízenými vyslána, aby vypozorovala, co radíme pečujícím. A důvod: Prý Pečuj doma radí laickým pečujícím, jak zneužít státu a jak získat neoprávněně příspěvek na péči. A není to ojedinělý případ. Občas se na kurzech objeví i jiné úřednice a zdá se, že důvod jejich návštěvy bude zřejmě obdobný.

 

My soudíme, že to je vlastně důkaz, že svoji práci děláme dobře. A že možná úředníci nejsou schopni námi vyzbrojeným pečujícím čelit. Ale za jejich vizitace jsme každopádně velice rádi… Už přinejmenším proto, že úředníci na kurzech zjistí, jak je jejich práce brána laickými pečujícími. Požádali jsme Mgr. Radku Pešlovou, která kurzy většinou vede a také radí pečujícím v naší internetové poradně, aby nám předestřela svůj pohled na celou věc.

Paní kolegyně, vy víte nejlépe, jak pečující vidí práci úředníků z Úřadu práce. Řekl bych, že mnozí pečující jejich působení chápou skoro jako katastrofu. Jak vy osobně je hodnotíte?

 „Máte pravdu, že hodnocení úředníků je mezi laiky velice nelichotivé. Mezi laiky se například traduje, že úředníci jsou hodnoceni za to, které dávky nepřiznají a které odejmou. Povídá se o tom, že posudkový lékař za své kladné stanovisko vyžaduje tisícikorunové úplatky. Říká se, že posudkáři jsou nepřející, přestárlí a zahořklí a s žadateli při osobním jednání jednají arogantně a neurvale. Pracovníci Úřadu práce pak prý mylně informují, že nemá cenu se odvolávat, že to k ničemu není. Prý jsou občas pracovnice tak protivné, že lidé odcházejí dokonce i s pláčem.

Domnívám se, jako bývalý pracovník Úřadu práce, Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, externí vyučující Karlovy univerzity a dlouholetý poradce a právník v sociální oblasti, že mohu upřímně zhodnotit, že úředníci nejsou neschopní, že nejsou kati a že nejednají jenom za úplatu. Naopak se v praxi setkávám často s ochotou a pochopením. Někdy sice bohužel s přílišným formalismem a nedostatkem úředníků, ale toto jim nekladu za vinu.

Tento pohled na kurzech Pečuj doma také pečujícím nabízíme. Vysvětlujeme, jak systém příspěvku na péči funguje. Jak probíhá sociální šetření a na co se zaměřuje. Zjišťuji, že pečující vůbec netuší nic o životních potřebách. Nevědí, že sociální pracovnici nezajímají diagnózy, ale to, jak probíhá péče, jak je osoba samostatná a s čím potřebuje pomoci. Dokonce to mnohdy nepochopí ani po provedeném sociálním šetření.

Ukazujeme pečujícím tiskopis, který sociální pracovnice vyplňuje a zúčastnění jej pak podepisují. Pracovnice nemívá čas jim situaci vysvětlit a tak jsou lidé zmatení a většinou se posílí mylné informace o neschopnosti úřadu.“

Ano, pečující ve většině netuší, že jejich lékařské zprávy putují od jejich lékaře formou tiskopisu k posudkovým lékařům…

„Hlavně nevědí, co v tomto tiskopisu jejich lékař vyplňuje a jak moc je to důležité pro posudkáře. Ukazuji pečujícím tedy tiskopis a také říkám, kde se na ten vyplněný mohou podívat ve spise na posudkovém lékařství. Vím, že supluji úřad, který by měl náležitě svého klienta o všech souvislostech poučit, ale snad tak nečiní pouze z nedostatku pracovníků. Nechci věřit, že informace jsou před lidmi záměrně tajeny.

Lékaři se s tiskopisem nesetkávají příliš často, často neznají posudková kritéria a tak třeba v části Potřeba každodenní pomoci nebo dohledu a) při péči o vlastní osobu (např. mytí, česání, přijímání stravy, oblékání, výměna absorpčních pomůcek, ...) uvedou „nemyje se, jí“. Takovéto informace, ale posudkovému lékaři nemohou objasnit situaci, zda se člověk nemyje, protože je nečistotný, nebo protože není schopen poznat, že je špinavý, případně není schopen využít vany. Pokud někdo jí, může jíst z popelnice, rukama, případně pouze jen na pokyn a co mu je podáno. Bohužel ani obecná informace „jí/nejí“ není užitečná pro řízení.

Tyto informace a rozdíly by měli obhájit posudkoví doktoři ve svých závěrech. Měli by také odstraňovat nesrovnalosti – v sociálním šetření je uvedená třeba informace „vše mu chystá manželka, jídlo mu musí nakrájet“ a ve zprávě je pak „jí“. Posudkový lékař učiní závěr, že stravování je zvládnuté a to i přes rozpory v dokumentaci.

Takováto lajdácká práce nenapomáhá dobrému obrazu úřadu a zvyšuje nelibost, kterou veřejnost vůči posudkovým lékařům chová. Současně systém neúměrně zatěžuje, protože dochází k námitkám, odvoláním a žalobám.

Pokud by už od počátku obvodní a odborní lékaři věděli, že mají psát, jak člověk věci zvládá a nikoliv jen, co dělá a současně by posudkáři znali § 3 správního řádu a zjišťovali stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pak by nám všem ubylo práce.“

Co říkáte na nařčení, že učíme lidi zneužívat dávky?

„Upřímně, i kdybychom učili, měli by to být právě úředníci, kteří při řádně vykonávané práci kontrolou zneužití odhalí. Bohudík ale nemá pracovnice Úřadu práce pravdu. My vlastně napravujeme reputaci úředníkům a děláme práci za ně. Ukazujeme lidem proces řízení, čímž suplujeme poučovací povinnost úřadu dle § 4 správního řádu a také napravujeme často nepřezkoumatelná rozhodnutí o zamítání nároků pro nedostatečné odůvodnění. Poukazujeme na chyby v podkladech klientů, čímž dementujeme neschopnost posudkářů učinit pravdivý závěr.

Děkujeme tedy za návštěvy úředníků na našich kurzech a věříme, že po návštěvě zkvalitní svoji informační povinnost vůči svým klientům, neboť se s těmito klienty blíže setkali a jistě již zjistili, že jde o lidi, které informace zajímají a jsou je schopni pojmout.

Také doufáme, že ubude výjimečného jednání úředníků, kteří navádí pečující, aby žádost o příspěvek podepsali za opečovávaného, když by raději měli ustanovit procesního opatrovníka, a také mylných informací o tom, že odvolání je zbytečné a trvá déle než nová žádost.

Závěrem chci říct, že jakkoliv mohou tato slova působit, že jsou zaměřena proti úředníkům, naštěstí se jedná spíše o výjimky a nikoliv o pravidlo. Nepotvrdila se nám úplatnost, ani to, že většina úředníků je protivná a neschopná. K pochybení podle nás dochází spíše v ojedinělých případech. Jedna věc je zřejmá. Pokud pečující a opečovávaní vědí, jak řízení probíhá, zpravidla přijímají i negativní rozhodnutí v jejich věci. Chápou, že bez podkladů nemohou nikdy dosáhnout na to, co ve skutečnosti potřebují. Chápou, že sociální šetření a lékařské zprávy musí dohromady dát pravdivou a komplexní informaci a právě dvojitá kontrola odhalí lži a manipulaci a případnou chuť zneužít dávku.“

Děkujeme tedy Mgr. Radce Pešlové a zveme nejen pečující, ale i další úředníky z úřadů práce na naše kurzy. Nepochybně jejich návštěvy mohou všem zúčastněným jen prospět. Informaci, kde se kurzy v současné konají, najdete na našem webu.
(red)

 

Zdroj: Tištěné noviny Pečuj doma 3/2018