Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

Bolest u seniora

10. září 2018

Co chcete, ve vašem věku to už lepší nebude. Tuto větu zná mnoho pacientů, někdy ani nemusí být ještě senioři. Martina Terezie Kalábová ovšem v nejnovějším čísle Pečuj doma upozorňuje, že se musíme oprostit od názoru, že bolest je v seniorském věku jaksi samozřejmá.  

Prožívání bolesti u seniorů má svoje zvláštnosti. A z  tohoto důvodu bych se chtěla nyní zaměřit na problematiku bolesti u starých lidí.

Chronická bolest se u seniorů často považuje za přirozený důsledek stárnutí, proto se často u lékaře a nejen tam setkávají staří lidé s traumatizující poznámkou: „Co chcete, ve vašem věku lepší už to nebude, smiřte se s tím…“ V souvislosti s tímto postojem je třeba zmínit skutečnost, že bez bolesti nikdo nikdy nebudeme. Bolest k životu samozřejmě patří. Ovšem musí být pro nás i přiměřeně snesitelná!

Chronická bolest je ve stáří projevem chronického onemocnění, nejčastěji pohybového aparátu. Akutní bolest, která dle WHO trvá od svého vzniku alespoň šest měsíců, může být u starých lidí projevem závažného onemocnění a vyvolat mimo jiné i změny v chování. například agresivitu, neklid, zmatenost, slabost, či nechutenství.

Staří lidé mají snížené vnímání bolesti, což znamená, že to, co popisuje mladší člověk, jako bolest velmi silnou, senior běžně popisuje jako mírnější. Mírná bolest je chápána jako součást stáří a proto je samotnými starými lidmi častěji tolerována, i když zcela jistě ovlivňuje jejich kvalitu života U starších lidí má chronická bolest rovněž často atypický průběh. Proto při projevu smutného až depresivního chování je potřebné pátrat, zda toto chování není způsobeno právě bolestí. Nejen u lidí s demencí, ale i s běžnou poruchou paměti se může zhoršovat vybavování bolestivých stavů prožitých v nedávné minulosti.

I když jsou mnozí lidé i ve vyšším věku v celkem dobré fyzické kondici a jsou samostatní, může pro ně i krátká hospitalizace znamenat velkou zátěž a celkové zhoršení stavu. Stres z operace, cizího prostředí a nedostatečně tlumená bolest vede někdy tyto pacienty i ke ztrátě soběstačnosti, a tak se mohou stát díky nedostatečně léčené bolesti částečně nebo i zcela imobilní. Již v průběhu několika hodin se u nich mohou objevit dekubity a dochází k plnému rozvoji takzvaného imobilizačního syndromu.

Závěrem chci pečující upozornit, aby se snažili oprostit od postoje, že bolest je ve stáří jaksi samozřejmá a tedy není nutno se jí blíže zabývat. Je nutno se jí vždy zabývat a je nutno její úroveň snižovat na snesitelnou.

Bc. Mgr. Martina Terezie Kalábová