Články

Zajímá Vás, co se okolo děje? Přečtěte si naše zprávy a postřehy k dění.

… A začněte o sebe pečovat už dnes!

12. září 2018

Po dlouhé době jsem se opravdu náhodou potkala se svou kamarádkou (říkejme jí Jana), která se jakoby z mého života vytratila. Důvod byl prostý. Pečovala několik roků o svou tchýni.

Její životní styl vám jistě nemusím blíže představovat, ale přece jen:

Se svou tchýní bydlela spolu se svou rodinou v třípokojovém bytě. Měla tři dospívající dcery a manžel pracoval na směny. Jak roky přibývaly, dostavovalo se u tchýně stále více nemocí. Nejzávažnější byla operace na tlustém střevě, která vyústila v kolostomii. A tak se milá Jana starala nejen o rodinu a nemocnou maminku svého manžela, ale musela zvládnout i péči o stomii. K tomu všemu ještě byla zaměstnaná. Do rodiny Jany občas přišla její švagrová, jediná dcera nemocné babičky. Ta maminku, když byla hygienicky ošetřena, upravena, stomie byla přelepena, vzala do auta a jela s ní třeba do cukrárny nebo na procházku po náměstí. Nikdo z lidí v tomto malém městečku neviděl snachu Janu, ale jen usměvavou a spokojenou maminku s jedinou dcerou. Asi před rokem Janina tchýně zemřela ve věku 95 let.

Při našem setkání mi Jana vyprávěla, že když vše skončilo, byly vyřízeny formality s úmrtím a pohřbem, si najednou uvědomila, že za tu dobu, kdy byla pečující na plný úvazek, nestihla být na plný úvazek také máma a manželka. Jedna dcera dostudovala, druhá se vdala a nyní čeká miminko, třetí se osamostatnila a odstěhovala se od rodičů. Jana mi sděluje: „Já jsem neměla vůbec čas si užít radost z ukončení studia jedné, vdavky druhé ty šly jakoby mimo mě a ta třetí je také najednou pryč. Nemám komu se svěřit, byla jsem v tom sama."

Dcera babičky zemřela na rakovinu krátce po své mamince. A tak se mi Jana svěřuje se svou prázdnotou, časem, který ji proklouzl „mezi prsty“. Cítí v sobě velkou úlevu, že to vše skončilo, ale také smutek a prázdnotu. Tak jsme spolu zašli na kávu a já poslouchala a poslouchala. A vzpomínala na mnohé příběhy, které jste mi vyprávěli na kurzech pro pečující. Nakonec se Jana šťastně rozplakala. Mohla o tom s někým hovořit. Na mou poznámku, aby se nyní začala starat sama o sebe, reagovala trochu s rozpaky. Od čeho má začít? A tak jsem si vzpomněla: Přestaň si barvit vlasy doma a jdi ke kadeřnici, alespoň vyzkoušej, jaké to je nechat se hýčkat kosmetičkou, kup si krokoměr, zajdi si na masáž zad… Ale to vše vy pečující už znáte.

Mezi odbornou veřejností se delší dobu hovoří o tak zvaných zapomenutých dětech. Jsou to sourozenci onkologicky nemocného dítěte v rodině, kdy se veškerá pozornost, péče a uspokojování potřeb soustředí na nemocné dítě a na zdravého sourozence se zapomíná. Ale i on má své potřeby a problémy, jimiž by se měla jeho rodina zabývat. Stejně jako vy. Nezapomínejte na sebe! Prosím neodkládejte pečování o sebe sama až na potom, alespoň maličko začněte už dnes..

Bc. Mgr. Martina Terezie Kalábová